„Tou nocí jdou Josef a Maria, poutníci odnikud. Do davidovského města Betléma přicházejí z polopohanské Galileje, z trapné díry, která se jmenuje Nazaret…“ (z kázání 24.12.- biskup Dušan)
Je noc, stejná jako ta tehdy, noc roku 2010.
Tou nocí jdou Kamil a Lucie, Dana Jitka, Zdeněk, Jiří a téměř dvě stovky dalších, poutníci odevšad. Do petřínského kostela svatého Vavřince, z lanovky, tramvaje, vlaku, auta….
Nehledají nocleh, i když možná něco hledají… Neutíkají, i když možná právě utekli …
Betlémská noc je šance pro všechny tyto putující, možnost zastavit se na své pouti, rozjímat, přemýšlet, poklonit se …
A dveře před nimi nikdo nezavírá-naopak z otevřených dveří sv. Vavřince zní krásné vánoční písně kapely Fénix jako touto dobou každý rok, modlitby, i slova biskupa Dušana Hejbala:
„Člověk je tvor religiózní a něčemu se zkrátka klanět chce. I tehdy, když demonstruje, že tomu tak není. Někdy to bývá hodně komické. Někteří moji spolužáci z dětství, kteří se mi smáli, že „chodím do kostela, což je přežitek“, nešlapali na kanály a při setkání s kominíkem žmoulali knoflík. Dnes jsou tu horoskopy, jasnovidci a energie… Každý člověk v sobě nese smysl pro posvátno a má v sobě vertikálu…..Je noc. Stejná jako tehdy.
A to dítě narozené ve žlabu pro dobytek, nás přišlo obdarovat: zabavit nás lhostejnosti, strachu, tuposti a zoufalství. A také zavřených dveří.
Ono je všechny otvírá.“
Je noc, je trochu jiná než tehdy, pijeme svařené víno, mluvíme spolu, přejeme si vše dobré, požehnané svátky, bohatého Ježíška…a hlavně- otevřené dveře i srdce.
Dana Radová
