«

»

Poselství anglikánských a starokatolických biskupů v kontinentální Evropě u příležitosti svátku sv. Willibrorda

Náš společný domov: anglikáni a starokatolíci v Evropě

Milé sestry a milí bratři v Kristu,

místní anglikánské a starokatolické církve, se svými farnosti a společenstvími, žijí v mnoha evropských zemích od jihu na sever našeho kontinentu bok po boku. Pokud vycházíme z předpokladu, že poslání církve je hluboce spjaté se sociálními, politickými a kulturními danostmi společnosti, ve které se nachází, pak musíme chápat, že současnost a budoucnost našich církví je spojená s výzvami a nadějemi, které v současnosti v Evropě prožíváme.

V rozmanitosti kultur, jazyků a tradic, která je pro evropské církve dneška tak typická, čelíme několika konkrétním výzvám a těžkostem. K ekonomické krizi a jejímu silnému sociálnímu dopadu musíme připočítat i násilné konflikty a teroristické útoky.  Spolu s migrací a narůstajícím počtem uprchlíků je čím dál tím náročnější – a někdy je to skutečně obtížné – přijmout diverzitu a vztahy mezi jednotlivými náboženstvími a jejích společenstvími. Pochybnosti o společném evropském projektu narůstají v řadě zemí a tato situace je ještě ztěžována nedostatkem demokracie v řadě vlád a státních institucí. Vzestup individualismu a materialismu v evropských společnostech vytváří výzvy pro naši víru, naše svědectví a dokonce i pro náboženskou svobodu.

To je kontext Evropy, ke které patříme, a která dává našim církvím identitu. Tyto výzvy jsou naše společné a vyžadují od našich církví ještě větší smysl pro jednotu, zejména pokud jde o rozvoj našeho poslání. Čas, ve kterém v současnosti žijeme, je kairos, tedy čas, kdy se křesťané musí jasně definovat v nejhlubším smyslu své identity a toho, k čemu jsou povoláni. Naše dnešní svědectví bude vytvářet církev pro zítřek. Už nemůžeme dále odkládat to, je třeba udělat. Abychom to dokázali, povolává nás Duch Svatý k vědomému následování. Následování, které nás okamžitě proměňuje a které i dál působí proměnění.  Je to neustále se prohlubující osobní a ve společenství prožívaný vztah lásky a přátelství ke Kristu. To se pak odrazí i v tom, jak žijeme a uskutečňujeme hodnoty Božího království, které Ježíš hlásal a ustanovil.

Takové bylo i poselstvím vyjádřeným mladými anglikány a starokatolíky, kteří se shromáždili minulý květen v symbolicky významném lucemburském městě Echternachu, kde je pohřben sv. Willibrord. Tito mladí evropští křesťané společně vyzvali své církve, aby vstoupily do hlubší jednoty skrze setkávání a modlitby a aby se postavily tváří v tvář nespravedlnosti, kterou ve společnosti prožíváme. Je to poselství naděje a víry v budoucnost Evropy a poslání církví v ní.

Musíme naslouchat prorockému hlasu těchto mladých křesťanů, když říkají: „Ne každou výzvu dokáže vyřešit pouze církevní vedení. Všichni lidé, laici i ordinovaní, mladí i staří, musí být integrální součástí tohoto procesu.“

Společně sdílíme své dary a své zdroje. Společně chápeme, co to znamená být církví. Kráčet pospolu je posláním našich sesterských církví. Společně ve víře v Ježíše Krista a společně v lásce a službě Evropě, našemu společnému domovu.

Jménem starokatolických a anglikánských biskupů na kontinentální Evropě

+ biskup Jorge Pina Cabral

Lusitánská církev – Anglikánská církev Portugalska