Hledáte něco, co tu není.
If you follow the link from another website, I may have removed or renamed the page some time ago. You may want to try searching for the page:
Hledáte něco, co tu není.
If you follow the link from another website, I may have removed or renamed the page some time ago. You may want to try searching for the page:
I've done a courtesy search for the term taborpostniekumena.doc for you. See if you can find what you're looking for in the list below:
Sorry, couldn't find anything. Try searching for alternative terms using the search form above.
Dušan Hejbal

Pastýřský list k vánočním svátkům 2011Milé sestry a milí bratři,
jsou Vánoce. Znovu otevíráme svá srdce a nasloucháme zprávě, která k nám promlouvá přes staletí, a přesto je dodnes tou nejlepší informací, kterou člověk může slyšet: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v...
Starokatolíci na koně!
Farnost Praha
11.2.2012
česko-německá rozhlasová bohoslužba (radio MDR Sachsen)
Farnost Varnsdorf
29.4.2012
V neděli 26.června farní obec v Břidličné oslavila 100.výročí posvěcení kostela sv. Ducha. Slavnostní bohoslužby, které předsedal br.biskup Dušan, se zúčastnili i poutníci ze Šumperka, Těšína a Zlína se svými duchovními a tak byl zdejší stánek zcela zaplněn. Ke kráse liturgie přispěl nejen vonný dým kadidla, ale také ozvučení el.varhan, jež bylo díky velkorysosti města Břidličná nedávno nainstalováno.
Aby bylo možné pochopit význam této události, je třeba se vrátit zpět v čase a znovu si projít pohnuté osudy zdejší obce a chrámu. V roce 1907 farář Karl Erhardt přesídlil ze Šumperka do Břidličné, aby se zde ujal péče o svobodomyslně smýšlející křesťany a záhy tak vzniká kvetoucí obec, která ve svém vrcholném období mezi válkami měla 1600 členů. Záhy po svém příchodu začíná Erhardt plánovat výstavbu kostela a sám také věnuje značnou část prostředků. (jeho manželka byla zámožná) A tak již po čtyřech letech v r. 1911 spatřil světlo světa kostel (tehdy pamětní Josefa II.)v novogotickém slohu s centrální věží v průčelí. Stavba je řešena jako jednolodní s lehkým kůrem na dvou ocelových pilířích, lomeným vítězným obloukem a apsidou. K největšímu rozkvětu zdejší farní obce došlo mezi válkami, kdy pastorační záběr zahrnoval několik desítek míst, kde se vyučovalo náboženství, slavily bohoslužby či vyvíjeli různé aktivity. Sám farář Erhardt byl několik funkčních období místostarostou v Břidličné. V r. 1935 však umírá a na jeho místo nastupuje farář Maschek. Na obzoru se v té době začínají vynořovat mračna války, která zcela rozvrátila zdejší kvetoucí obec. Po odsunu německého obyvatelstva se farní obec stává filiální a přechází pod Brno. Kostel je prázdný a pomalu chátrá. V roce 1970 je interiér upraven pro účely smuteční obřadní síně. Kostel je rozdělen těžkým závěsem, místo oltáře je zřízen pevný katafalk a okna v presbytáři jsou zakryta textilními panely. Tento stav trvá do roku 2000, kdy jsou zde obnoveny pravidelné bohoslužby. Interiér je opět upraven pro bohoslužby, farní obec v Šumperku věnovala starší oltářní stůl, místo těžkého závěsu je pod oblouk zavěšen jednoduchý kříž a řečniště smutečního řečníka proměněno v ambon reliéfem ryby s křížem. (oboje vyrobil šumperský farář a zdejší administrátor Pavel Cepek). Podařilo se i vymalovat a dokonce obléknout kostel do nového kabátu. Díky nové fasádě ve žlutých odstínech teď kostel sv. Ducha doslova září. Biskup Dušan ho vysvětil jako kostel Ducha svatého. Velkou zásluhu na obnově kostela má s.Jaroslava Charvátová, tajemnice městského úřadu a předsedkyně filiální rady. Právě její křest před jedenácti lety odstartoval novodobou historii obce.
A teď zase zpět doprostřed slavnosti. Když dozněly poslední tóny písně „Tebe Bože chválíme“, odebrali se poutníci v čele se starostou p.Bohumírem Kamencem do společenského domu, kde nás město Břidličná pohostilo vepřovým s knedlíkem a zelím. Příjemně nasyceni jsme se vraceli zpět do kostela, který se od 14 hodin rozezněl hlasy sboru Bernardini. Posluchači, kteří znovu zaplnili kostel, si vyslechli hodinový koncert hudby duchovní, lidové, populární i židovské. Ale to ještě nebylo ten den všechno. Nakonec se poutníci přesunuli do blízké školy, kde je čekalo pohoštění a přátelské posezení. V pozdních odpoledních hodinách jsme se rozjížděli do svých domovů s pocitem mimořádného zážitku. Všem organizátorům slavnosti velké díky.
Na závěr se ještě sluší popřát jubilantovi a celé obci do dalších let vše dobré a především Boží milost a požehnání.
[nggallery id=274]
Velký pátek začal na Petříně v 18.00 křížovou cestou. U 14. zastavení jsme slyšeli příběh křížové cesty Ježíše Krista. Když biskup Dušan mluvil o hluku při Ježíšově druhém padnutí, z petřínské rozhledny tvořili reálnou kulisu hluku turisté. Ti nechtě hloučku modlících se připomínali, že na každé cestě nás čeká hluk, i ztišení, modlitba i ignorace, padání i vstávání….
[nggallery id=262]
Po křížové cestě začala v katedrálním chrámu liturgie Velkého pátku. Bohoslužba bez varhan, zato plná zpěvu, plná nejsilnějšího příběhu o ukřižování a také o tušené naději.
Chvíli po bohoslužbě jsme tento příběh o ukřižování Ježíše mohli zažít “naživo“.
V katedrálním chrámu sv. Vavřince se hrály Pašijové hry.
[nggallery id=263]
Sestry a bratři z pražské farnosti s pomocí herců z Malého vinohradského divadla tři měsíce zkoušeli a připravovali divadlo právě pro Velký pátek.
Nápad se zrodil v hlavě Moniky Mádlové a dobrá práce na režii i scénáři byla také jejím dílem.
[nggallery id=264]
Ježíše hrál velmi uvěřitelně varhaník Vojta Starý v dalších rolích pak vystupovali: P. Pochop, P. Brzobohatý, P. Urban, J. Sobotka, J. Šolc, J. Peterka, M.K. Hůlová, J.J. Jukl, J. Melicharová, L.Kodišová, J. Belák, I. Kuglerová, R.Holec, R. Charvát, D. Maleček, P. Lukačovičová, a K. Soudková. Biskup Dušan si myl ruce na kůru v roli Piláta a silnou emocemi nabitou atmosféru dotvářely světla Kamila Rady a Martina Klusáka.
Využití celého prostoru kostela, zapojení diváků, dobrý výběr hudby, zapálené a vyvážené výkony herců i neherců, emoce ve vzduchu i hra světel naprosto strhla všechny přítomné.
text: Dana Radová foto: Dana Radová, Tomáš Jež, Michal Kára
[nggallery id=265]
V neděli 27.2. jsme při bohoslužbě v katedrálním chrámu sv. Vavřince oslavili 20 let od volby Dušana Hejbala biskupem starokatolické církve v ČR. Bohoslužby se zúčastnili mimo členů pražské farní obce i farníci z Jablonce nad Nisou a Varnsdorfu se svými duchovními. Poté, co jsme společně vyslechli Boží slovo a slavili eucharistii, následovalo bohaté pohoštění, při němž byl prostor pro společné vzpomínání i vyjádření díků a vděčnosti jak biskupu Dušanovi za jeho dosavadní službu tak především našemu Pánu za Jeho blízkost a laskavé vedení.
[nggallery id=254]
„Tou nocí jdou Josef a Maria, poutníci odnikud. Do davidovského města Betléma přicházejí z polopohanské Galileje, z trapné díry, která se jmenuje Nazaret…“ (z kázání 24.12.- biskup Dušan)
Je noc, stejná jako ta tehdy, noc roku 2010.
Tou nocí jdou Kamil a Lucie, Dana Jitka, Zdeněk, Jiří a téměř dvě stovky dalších, poutníci odevšad. Do petřínského kostela svatého Vavřince, z lanovky, tramvaje, vlaku, auta….
Nehledají nocleh, i když možná něco hledají… Neutíkají, i když možná právě utekli …
Betlémská noc je šance pro všechny tyto putující, možnost zastavit se na své pouti, rozjímat, přemýšlet, poklonit se …
A dveře před nimi nikdo nezavírá-naopak z otevřených dveří sv. Vavřince zní krásné vánoční písně kapely Fénix jako touto dobou každý rok, modlitby, i slova biskupa Dušana Hejbala:
„Člověk je tvor religiózní a něčemu se zkrátka klanět chce. I tehdy, když demonstruje, že tomu tak není. Někdy to bývá hodně komické. Někteří moji spolužáci z dětství, kteří se mi smáli, že „chodím do kostela, což je přežitek“, nešlapali na kanály a při setkání s kominíkem žmoulali knoflík. Dnes jsou tu horoskopy, jasnovidci a energie… Každý člověk v sobě nese smysl pro posvátno a má v sobě vertikálu…..Je noc. Stejná jako tehdy.
A to dítě narozené ve žlabu pro dobytek, nás přišlo obdarovat: zabavit nás lhostejnosti, strachu, tuposti a zoufalství. A také zavřených dveří.
Ono je všechny otvírá.“
Je noc, je trochu jiná než tehdy, pijeme svařené víno, mluvíme spolu, přejeme si vše dobré, požehnané svátky, bohatého Ježíška…a hlavně- otevřené dveře i srdce.
Dana Radová
[nggallery id=248]
Dne 25. září v odpoledních hodinách se sešla soběslavská filiální obec, aby prožila a oslavila svou první poutní slavnost. Vše se odehrálo ve vesničce Myslkovice nedaleko Soběslavi. Kromě eucharistické slavnosti, doprovázené píseckým pěveckým sborem, zahrál divadelní soubor "Drum Bun" představení pro děti, dále následovalo vydatné občerstvení a pro zájemce výuka irských tanců. Prožili jsme moc hezké chvíle v blízkosti našeho Pána.
[nggallery id=239]
Je 15. srpna 2010 dvě hodiny po poledni a nad katedrálním chrámem sv. Vavřince na Petříně se rozprostírá azurově modrá obloha prolitá slunečním světlem. Den jako stvořený pro Svatovavřineckou petřínskou pouť! Muzika všeho druhu, hry pro děti, divadlo, stánek s keramikou a litry Svatovavřineckého vína, jak jinak.
Už od samotného začátku pouti spustila kapela Euphorica svůj malý návrat do minulosti. Oděni jako skupina bardů hráli písně o lásce, touze po penězích, pomíjivosti krásy i lidské hlouposti. Melodie, která sváděly k tanci a děti inspirovaly k tvůrčí činnosti s křídami na chodníku před kostelem.
Když děti vybily svůj talent v malování, mohly se jít podívat na představení Sindibád od divadla Studna. Originálním způsobem vytvořená improvizovaná scéna umožnila skvěle vytvořit dojem plovoucí lodě. Malí diváci tleskali jak o život a úsměv na jejich tvářích zvládli vykouzlit jen dva herci. Ostatně jejich kvalitu dokazuje i to, že úsměvu a potlesku se dočkali i od rodičů.
Odpolední program zakončilo trio Červená 3, která nás pro změnu zanesla do baru, kde houstne dým a od mikrofonu zní šanson, jazz a blues. Zkrátka svět motýlků, fráčků a buřinek. Tato kabaretní skupina složena ze tří mužů si získala publikum nejen svým osobitým smyslem pro humor, ale i tím, že během své show vyžebrala nějaké ty drobné a cigarety. Je vidět, že umělci mají těžký život.
Po eucharistické slavnosti celebrované biskupem Dušanem Hejbalem začal večerní program a to mrazivým představením Helverova noc od divadla SUMUS v režii Věry Maškové. Příběh o zvláštním opatrovnickém vztahu v těžké politické situaci, která odkazovala na 2. světovou válku, rozhodně nebyl pro citlivější povahy.
Veškeré chmury však následně rozptýlil závěrečný koncert kapely Dick’O’brass. Keltský rock, který zněl kostelním prostorem byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Sečteno a podtrženo – další úspěšný ročník poutě je za námi a nezbývá nám než si počkat na další léto a nový kulturní zážitek pod záštitou Starokatolické církve.
[nggallery id=1]