Liturgický kalendář

Navigace

Ve vybraném církevním roce (2018/2019) je používán cyklus čtení C a pro všední dny roční cyklus 1.

Liturgický kalendář: středa 6. března 2019
Popeleční středa

Denní modlitba církve (4. týden)

Ranní chvály | Vprostřed dne | Nešpory | Kompletář

Eucharistická slavnost

Liturgická barva: fialová

Vstupní modlitba

Přijď, náš Bože, a ukaž nám svou moc!
Pomáhej nám svým slitováním,
abychom vinou své vlažnosti nepromeškali setkání s tvým Synem .
Prosíme tě o to skrze něho, našeho Pána a bratra Ježíše Krista,
který s tebou a s Duchem svatým žije a působí na věky věků.
Amen.

nebo:
Dobrý Bože,
z andělova zvěstování jsme poznali,
že se tvůj Syn stal člověkem.
Prosíme tě: naplň nás svou milostí,
abychom skrze jeho umučení a smrt dospěli ke slávě vzkříšení.
Neboť on s tebou žije a působí na věky věků.
Amen.

nebo:
Bože, náš nebeský Otče,
tvůj Syn se narodil z lidské matky a stal se jedním z nás.
Těšíme se na oslavu jeho narození,
které je počátkem naší záchrany.
Připrav nás k této slavnosti
a dej nám jednou spatřit jeho slávu plnou milosti a pravdy.
Prosíme tě o to skrze něho, Ježíše Krista, našeho Pána a bratra,
který s tebou v jednotě Ducha svatého žije a život tvoří na věky věků.
Amen.

Bohoslužba slova

První čtení

Čtení z knihy proroka Izajáše:

"Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy. Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. »Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině. Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!« Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne." Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.

Iz 58,1-12

Čtení z knihy proroka Jóela:

Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit po horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.
Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem. Kdo ví, nepojme-li ho opět lítost a nezanechá-li za sebou požehnání, a zase budou obětní dary a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha. Trubte na polnici na Sijónu, uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění! Shromážděte lid, posvěťte sbor, sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů, ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky. Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží, sluhové Hospodinovi, ať prosí: "Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě, ať nad nimi nevládnou pronárody. Proč se má mezi národy říkat: »Kde je jejich Bůh?«"

Jl 2,1-2.12-17

Mezizpěv

Antifona: Smiluj se nade mnou Bože, + pro milosrdenství svoje

Pro své velké slitování + zahlaď moje nevěrnosti,
moji nepravost smyj ze mne dokonale, + očisť mě od mého hříchu!
Ant.


Doznávám se ke svým nevěrnostem, + svůj hřích mám před sebou stále.
Proti tobě samému jsem zhřešil, + spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích.
Ant.


Stvoř mi, Bože, čisté srdce, + obnov v mém nitru pevného ducha.
Jen mě neodvrhuj od své tváře, + ducha svého svatého mi neber!
Ant.


Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, + podepři mě duchem oddanosti.
Panovníku, otevři mé rty, + ať má ústa hlásají tvou chválu.
Ant.

Ž 51

Druhé čtení

Čtení z druhého listu apoštola Pavla křesťanské obci v Korintu:

Bratři a sestry!
Na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, vždyť je psáno: 'V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.' Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!
Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou, slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně, procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu; jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme - a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti; máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.

2K 5,20b-6,10

Evangelium

Slova svatého evangelia podle Matouše:

Ježíš řekl svým učedníkům:
„Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“

Mt 6,1-6.16-21

Nad dary

Po přijímání