Akce Starokatolíci na koně se jevila od samého začátku jako dobrý nápad. Vytáhnout ratolesti a dopřát jim to, čeho se jim dostává jen výjimečně – tedy pohlédnout na svět ze hřbetu koně. V době plánování celého podniku panovalo ještě ono neuvěřitelně teplé zimní počasí. Ovšem s blížícím se termínem 11. února začaly od meteorologů přicházet děsivé zprávy o rekordních mrazech, což pobyt venku s dětmi mírně komplikuje. Nakonec však vyšší moc zasáhla a měli jsme slunečný den a zimu jen mírnou, byť pravda všichni byli na konci zcela přirozeně prokřehlí.

Zasloužilým církevním minibusem a vlastními auty dorazilo cca 17 lidí. Mezi koní chtivým potomstvem převládaly výrazně holčičky, i když menšinoví chlapci si to taky užívali, ostatně stejně jako jejich rodičovství.

První parta zkušenějších jezdců vyjela na šesti klisničkách na velký okruh, kde začala série pádů, která – naštěstí bez následků fyzických a duševních pokračovala celý den. Drobotina mezitím osedlala poníka Arvina, který za odměnu v podobě kousků mrkví a jablíček povozil všechny jízdy chtivé děti a navnadil je tak na další koňská dobrodružství.

Po návratu první party nasedli na koňské hřbety méně zdatní odvážlivci. Vydali se na nenáročný okruh – víceméně krokem. Farma se skoro vylidnila. Ještě že tam jeden hnědý oř zbyl a paní se ochotně ujala těch, na které se nedostalo. Jako tečka nakonec – skutečná třešnička na dortu – byla uspořádána pozoruhodná jízda pro jak zkušené jezdce, tak i jezdce zatím nezkušené, kteří provázeli saně tažené dvěma koníky na nedalekou louku. Tam se děti mohly za cinkání rolniček povozit na saních a různě zkušení jezdci si mohli vyzkoušet své jezdecké dovednosti.

Nálada byla celou dobu povznesená. Děti – i když to pro ně musel být dost sportovní záběr – neztrácely energii. Nejmenší se ve volných chvílích mohli věnovat hrátkám s kočkami a pejsky. Zmrzlíci se občas ohřáli v maringotce a dopřáli si čaj.

Kolem čtvrté odpolední jsme se s koníky rozloučili a vyrazili na pozdní oběd do skvělé pizzerie, kde byl milý personál a navíc spousta živé zvěře, ohromné akvárium s velkými rybami, velký papoušek, kterého se nakonec podařilo rozmluvit, andulky, vycpaná sova (nebo snad výr?). Krabici s hračkami okupovali tříletí – čtyřletí. A samozřejmě důležité je, že jídlo bylo dobré. Těch 80 – 90 kilometrů od Prahy se dalo bez problémů ujet, příspěvek na stravu pro koníky byl ve srovnání s jinými místy vskutku nesrovnatelný, koníci byli poslušní, hodní, trpěliví a stejně tak i lidé, kteří se o ně na ranči starají. Snad dostatečnou výpovědní hodnotou o celé akci je skutečnost, že se cestou domů děti ptaly, kdy se pojede znovu.

text: Romana Jandourková
obrázek: Johanka Jandourková

Fotky si můžete prohlédnout zde.