I. zastavení – Soud

Soudy lidí a soudy Boží. A někdy se to sbíhá v jedné rovině, které se říká spása. Umíme pochopit, že bezpráví se v Boží režii může stát svatým a spásonosným právem? Možná ano, ale těžko, pokud jde o mě. Já mám svou úroveň, svou cenu, svou hodnotu, má služba je božského, apoštolského původu. Já mám přece svoje lidská práva a ty je třeba hájit za každou cenu. K nim patří právo na spravedlivé soudy lidí. Ale můžou být soudy lidí vůbec spravedlivé?

Pane, odsoudilo tě lidské právo, právo vyspělé a světovládné říše. Pilát byl ve své funkci prokurátora kompetentní, byť byl zbabělým kariéristou a nechtěl si pálit prsty. Někdy se nám zdá, že Otec, kterému jsme dali atribut spravedlivý, si příliš zadává s lidskou nespravedlností a nezasáhne proti ní. Dej nám poznat spravedlnost oběti, myšlení beránka, který je obětován a někdy ani neví proč. Otec to chce. Dej, ať jsme v pohotovosti, když jsou pošlapávána práva jiných, a nehledíme tolik na práva naše.