III. zastavení – První pád – kdo a za co

Padáme a zatím ještě vstáváme. Padáme svou vlastní iniciativou poznat nepoznané, nebo setrvačností návyků, nebo padáme přeceněním svých sil, únavou a nevděkem. Ve všech případech z prachu a bláta nám pomáhá neviditelná ruka.

Ty padáš a vstáváš proto, že břemeno, které neseš za nás, je nad tvé síly. To my jsme ti ho naložili na ramena. To jsou naše pády, které vykupuješ. Tvůj pád není slabost, ale síla lásky. Ty se nevzdáváš, protože tě vede láska. Ty vytrváváš, protože víš, kam jdeš, víš to až s neúprosnou jistotou.

Pane, dej, ať umíme vstávat. Dej, ať se nehroutíme a nepropadáme depresím z pádů a neúspěchů. Při pohledu na kříž chceme vidět prosperitu v Božím plánu. Dej nám vytrvalost a vůli dokončovat svoje úkoly.