VI. zastavení – Veronika

Mezi netečnými někdo lidský, kdo se nebojí. Jak důležité bývá občas takové znamení sympatie. Veronika není žádná spasitelka Spasitele, ale udělala hodně. Jak často v těžkých chvílích každý z nás potřebuje pocit, že ho někdo chápe a je s ním. Umíme ho ocenit?

Pane, tys dal Veronice odměnou obraz své trpící tváře a možná, že v něm byl i jediný úsměv na křížové cestě. Vtiskni tento obraz do srdcí i nám, kteří máme být obrazem a světlem tvé lásky. Dej nám k tomu odvahu. A dej nám odvahu přijímat i dávat lásku s fantazií, utírat pot a slzy a dávat najevo obyčejnou lidskou solidaritu a pochopení.