X. zastavení – Lidská důstojnost

Máme své šaty. Cítíme se v nich dobře, chrání nás před zimou nebo i velkým teplem, chrání naše soukromí, zvyšují naši důstojnost. Máme své šaty a díváme se na tvou nahotu, Pane. Ty totiž už nemáš nic. Dovedl jsi ztratit všechno.

Veřejné popravy a čumilové, svět dychtí po krvi, krev teče z obrazovky, díváme se a někdo trpí. Někdo přišel o lidskou důstojnost.

Pane, dej nám takt a šetrnost. Dej, ať nezesměšňujeme. Dej, ať se nepaseme na neštěstí druhých. Pane, narodili jsme se nazí a při odchodu ze světa se také rozpadnou naše lidské opory a náš šatník, ani liturgické roucho nám nebude k ničemu. Dej, ať umíme všechno opustit tak mlčky jako ty.