XI. zastavení – Přibit na kříž

Zbavený pohybu, probodaný hřeby. Jako bys srostl s dřevem kříže. Jsi živoucí kříž. Ani nepláčeš, nenaříkáš, snad jenom chceš svlažit pálící rty: Žízním, říkáš. Vystupuješ na stupně vítězů. A tvoje rány nás uzdravily…

Pane, to co patří k tobě, patří i nám. My lidé v sobě neseme kříž: ve svých postavách když rozpažíme ruce, je na dně našich radostí a lásek, máme ho milovat a zvěstovat, i když bolí. Dej, ať kříž není jen ozdobou našich příbytků a chrámů, ať není jen odznáčkem klubové příslušnosti na našich klopách. Ať s ním dokážeme srůst jako ty. Protože tak se pracuje pro spásu.