EN | DE | LAT

XIV. zastavení - Láska až za hrob

Římský voják byl profesionál. Přes mrtvoly. Stáli tam a hlídali, protože Ježíšovi nepřátelé si vzpomněli na jeho slova, že třetího dne vstane, zatímco učedníci na to dokonale zapomněli. I dnes možná bereme svého Pána míň vážně než jeho nepřátelé. Hrob střeží stráž. Co všechno dokáže zařídit člověk, aby měl jistotu, že Bůh je mrtev, že on sám šéfuje svému životu...

Kolik stráží, kolik balvanů a pečetí zajistí náš klid bez Boha?

Pane, hrob je potvrzením smrti. Je to právní důkaz, že nešlo o smrt zdánlivou. Chvíle u hrobů nemáme rádi. Každou smrtí přibývá další hrob, ale tvou smrtí hroby ubývají a vítězí život. To všechno jsi musel vytrpět, abys vešel do své slávy. Pane, jsme lidé u hrobů a svoje otázky po smyslu života a smrti si klademe každý sám. Odpovídá na ně naše víra.