Alois Pašek

první biskup Starokatolické církve

Narodil se 16.6.1869 ve Štěkni u Strakonic v české rodině správce šlechtického velkopanství. Gymnázium navštěvoval v Budějovicích, kde složil v roce 1889 maturitní zkoušku. Teologické vzdělání získall na univerzitě v Klagenfurtu a po vstupu do cisterciáckého řádu v klášteře Rein na univerzitě v nedalekém Štýrském Hradci. Ve Štýrském Hradci také obdržel dne 22.7.1894 kněžské svěcení. Poté studoval ještě několik semestrů právo v Erlangenu. Potom působil (1894-1897) v římskokatolické duchovní službě v Semirachu ve Štýrsku.

V roce 1897 přestoupil do Starokatolické církve a krátce poté nastoupil od 25.8.1897 na místo kooperátora ve Varnsdorfu. V roce 1898 se synodní rada usnesla od 1.7. zřídit duchovenské kněžské místo ve velmi aktivní a slibně se rozvíjející varnsdorfské filiální obci Krásná Lípa a podle přání tamního představenstva obce tam vyslat kooperátora Paschka. Ten tam byl již téhož roku zvolen za faráře, ačkoliv tato obec tehdy ještě neměla státem schválený status farní obce. V této funkci tam působil až do roku 1909, kdy musel nastoupit několikaměsíční zdravotní dovolenou. V letech 1900-1901 byl v Krásné Lípě za jeho organizačního vedení postaven starokatolický kostel. Dne 24.8.1902 byl zvolen synodním examinátorem a 14.8.1904 mimořádným členem SR synodami, které se konaly v tyto dny. Tyto celocírkevní funkce zastával až do svého přestěhování do Německa v roku 1918. V roce 1908 byla církevní obec Krásná Lípa uznána státem za farní obec, k čemuž Paschek podstatně přispěl.

Dne 5.5.1900 se oženil s bohatou, o pět let starší vdovou Annou, rozenou Palme, ovdovělou Schindler z Krásné Lípy. Z tohoto manželství vzešla jedna dcera.

Na ročním shromáždění obce Ried 10.4.1910 byl za nového faráře jednohlasně zvolen Alois Paschek. Tato volba byla potvrzena správcem biskupství, synodní radou i státními místy potvrdili. Na tomto novém místě však Paschek setrval jenom do 30.6.1911. Opustil Ried se zdůvodněním, že se musí z rodinných důvodů vrátit opět do Krásné Lípy. V Krásné Lípě působil opětovně jako farář od 1.7.1911 až do 30.6.1918.

K 15.7.1918 byl na vlastní žádost propuštěn z kléru rakouského varnsdorfského biskupství a nastoupil službu starokatolického faráře v bavorském Pasově, kde setrval až do roku 1922.

Po smrti správce varnsdorfského biskupství Amanda Czecha 1.1.1922 byl Paschek synodní radou přemluven k návratu do Čech, aby kandidoval na místo nového správce biskupství. 23.4.1922 byl zvolen na shromáždění obce Varnsdorf většinou 106 ze 113 hlasů za varnsdorfského faráře; tato skutečnost silně ovlivňovala další vývoj, neboť funkce varnsdorfského faráře bylo od přesídlení biskupství z Vídně do Varnsdorfu v roce 1896 nepřetržitě spojena s funkcí správce biskupství. Dne 2.7.1922 se konala v nyní československém Varnsdorfu volební synoda, která zvolila Čecha Paschka za správce biskupství, což bylo v tehdejší době národních třenic v Sudetech pozoruhodné. Paschek obdržel 36 hlasů, jeho protikandidát 29.

Starokatolická církev se v habsburské monarchii podvolné Římu již po desetiletí opakovaně snažila získat státní povolení k volbě biskupa, toto jí však bylo stále s různými zdůvodněními odmítáno. Nově vytvořené Československo bylo v tomto ohledu podstatě liberálnější; Čech ve vedení takřka výlučně německy mluvící církve byl v zájmu tehdejšího vedení státu a tak došlo bez problémů ke státnímu souhlasu se synodou, která zvolí biskupa. Tato synoda se konala ve dnech 12. a 13.7.1924 v Jablonci a jednohlasně zvolila biskupem dosavadního správce biskupství. Synoda pak rovněž vyslovila také přání, aby se biskupské svěcení konalo po svolení ze strany Mezinárodní starokatolické biskupské konference společně se svěcením nově zvoleného biskupa Švýcarska, Dr. Küryho, které bylo stanoveno na 14.9.1924 v Bernu. Tomuto přání bylo vyhověno.

Synoda ve Varnsdorfu 1929

Výkon biskupské služby v době mezi oběma světovými válkami nebyl pro Paschka jednoduchý. Jeho český původ a vyjednávací schopnosti byly jistě velmi pozitivní pro vztah jeho církve k tehdejšímu dosti problematicky mnohonárodnímu československému státu, který se brzy značně podílel na financování církve. Byla to doba všeobecného posilování a konsolidace církve. V kruzích důrazně německy národně orientovaných starokatolíků byly mnohá jeho slova a činy vstřícnosti i smířlivosti kritizovány. Na vícerých synodách tohoto období navrhoval své odstoupení z úřadu; většina v církvi – především rozhodující církevní grémia – se však za něj vždy postavily. Ve svých opakovaných snahách odloučit úřad varnsdorfského faráře od úřadu biskupského, aby obě funkce mohly být vykonávány efektivněji, však úspěšný nebyl. V roce 1936 mu byla ze strany Mezinárodní starokatolické biskupské konference přidělena péče o starokatolíky v Chorvatsku, kteří se nepřipojili k biskupovi Kologierovi, který byl z grémia této konference vyloučen.

V roce 1936 došlo k české šovinistické politické kampani proti Paschovi rozpoutané a podporované laickým členem synodní rady plukovníkem Hanfem (německého původu!) a jeho přívrženci.

Biskup Paschek byl těmito událostmi velice dotčen a stále intenzivněji se zabýval myšlenkami na odstoupení ze svého úřadu, zvláště když u něho docházelo k vzrůstajícím zdravotním potížím. Církev však očividně neměla žádné osobnosti, které by ho mohly úspěšně nahradit.

V roce 1938 byly Sudety anektovány do Německé říše a tím se většina členů církve stala německými státními příslušníky.

V prosinci roku 1939 dostal biskup Paschek záchvat bezvědomí a při pádu k zemi utrpěl vnitřní poranění, které vyžadovalo několikatýdenní lékařské ošetřování. To ovlivnilo i jeho další způsobilost. Dlouhá těžká nemoc a posléze smrt jeho manželky začátkem roku 1945 také působily na jeho duševní stav. Do jaké míry jiní lidé z jeho okolí měli vliv na vedení církve, lze dodatečně jen těžce posuzovat.

Po konci války v roce 1945 byl Pašek mnohými Němci, kteří čekali na své vyhnání ze Sudet, podezírán z kolaborace s novým režimem. Pašek jako realista věděl, že těmto Němcům sotva může pomoci a koncentroval své snahy na přežití Starokatolické církve za nových podmínek, což nadřazoval nad otázky národnosti.

Dne 29.6.1946 zemřel biskup Alois Pašek po operaci ve varnsdorfské nemocnici, pohřeb se konal 3.7.1946 a pochován je na varnsdorfském hřbitově. Byl to poutník mezi dvěma světy, unaven, ve svém stáří osamocený a mnoha lidmi nepochopený.