Postní pozdrav biskupa Pavla

Milí přátelé, sestry a bratři,

letos vstupujeme do postní doby na svátek sv. Valentýna, mučedníka a patrona zamilovaných. Určitě to na vás už “někde na internetech vyskočilo” v podobě laškovných narážek a grafik. Popeleční středu budeme mít na sv. Valentýna ještě v roce 2029, ale pak až v letech 2170, 2176 a 2181. Takže na nějaký častý souběh dne přísného postu a zároveň oslavy romantické lásky se asi moc chystat nemusíme a přítomnost těchto dvou svátků v jednom dni nepotřebuje nějaká zvláštní pastorační opatření.

Kdo by letos bojoval ve svědomí s tímto souběhem, tomu mohu pomoci snad radou, a pokud potřebujete, berte to klidně jako dispens – přes den se postěte, jak se na Popeleční středu sluší a patří a večer po popelci (pokud ve farnosti dodržujete tento “ošklivý galikánský zvyk”, jak by peprně poznamenal náš vloni zesnulý kněz a znalec liturgie prof. David R. Holeton) po západu slunce slavte sv. Valentýna. Stejně je pracovní den a se svými milými se pravděpodobně potkáte až po západu slunce, který dneska vychází v Praze na 17.18 h, na východě republiky nastane už asi o 10 minut dřív. Protože domů z práce dorazím někdy po 19.30 h, mám vystaráno! Hodně z vás to bude mít asi podobně.

A teď trochu vážně zpět k době postní, v latinských liturgických textech nazývané quadragesima, tj. čtyřicátá, tedy kolik dní zbývá do Velikonoc. Máme tedy před sebou 40 dní přípravy na Velikonoce. Není to doba samoúčelného postění, i když i jen to přináší duchovně i zdravotně nesporné benefity, ale je to především doba duchovní přípravy na Velikonoce. Ať už budeme během následujících dní dělat cokoli, má smysl to dělat s duchovním výhledem na Velikonoce – Slavnost Zmrtvýchvstání Páně.

Každý křesťan více méně dobře ví, kde má ve svém duchovním životě slabiny, co dobrého je potřeba posílit, co špatného naopak oslabit a kam zaměřit své myšlenky a aktivity. Zříct se masa nebo seriálů v televizi jen tak, v rámci askeze, nemusí být vůbec špatné, i akce Suchý únor má pro mnoho lidí významné benefity, ale pokud chybí zaměření na Velikonoce, není to to, co nám kvadragesima čili doba postní má dát – prostor na osvěžení duše.

Baví mě báseň Držet pravý půst anglického autora Roberta Herricka (1591–1674), kterou do čeština přebásnil biskup Josef Hrdlička. Snad je v ní koncentrovaně i vtipně zachyceno, jak by náš půst, nejen ten letošní, mohl vypadat.

Je to snad pravý půst
vzdát se slaniny,
zvěřiny?
Je snad půst věcí úst?

Je snad půst dát si slib
z masa nepojíst,
o to víc na talíř si nabrat ryb?

Lačnět a v hadrech bloudit
na odiv lidu,
bez klidu,
klopit zrak, vzdechy loudit?

Ne, půst je víc, je sklizeň!
Svaž snopy své
a dej jíst duši, má hlad, žízeň!

V ten čas se hněvu vzdej,
záště, zlých řečí,
všech křečí,
změň život, směr mu dej!

Jen silou ducha rostem.
Zmoř hladem hřích,
ne břich.
Pak prošels pravým postem!

Přeji vám i sobě, abychom v letošní postní době dali jíst duši, vždyť i ona má hlad a žízeň a abychom se dobrým prožitím následujících 40 dní připravili na svátky Kristova zmrtvýchvstání.

+ PAVEL
VE ZLÍNĚ NA POPELEČNÍ STŘEDU A SVÁTEK SV. VALENTÝNA, 14. 2. 2024 PATRONA ZAMILOVANÝCH