EN | DE | LAT

Kázání biskupa Pavla na 50. synodě

Kázání biskupa Pavla na 50. synodě

Jak ve společnosti, tak v církvi je jistý prorocký proud – lidé, kteří poslouchají jiné chytré lidi, čtou, přemýšlí, používají hlavu, jsou kritičtí k sobě, pak i k druhým. Buďme takovými lidmi, buďme proroky Hospodinovými, jeho svědky ve svém okolí, svědky o pravdě, bojovníky s průměrností a spokojeností.

Naše synoda je kulatá, padesátá, ale ačkoli je tak minimálně symbolicky významná, nemá žádné biblické motto. Nějaká jsme v synodní radě diskutovali, ale pak to nějak zapadlo. Konečně, máme tentokrát snad nejnabitější program ze všech synod, které kdy naše církev zažila, takže jednotící motto se těžko hledá.

Mně z dnešních čtení však vypadává jedno motto, které bych chtěl synodě nabídnout: tím mottem je pravda. Ale ne nějaká moje pravda a tvoje pravda – vždyť každý má svoji pravdu, můžeme dnes slyšet od svých přátel – ty to vidíš tak, já zase tak. Pravda je v tom, jak to kdo vidí. Pravda je vlastně úhel pohledu. Pravda je závislá na tom, jak to vidím já – pravda je závislá, neobjektivní, čistě subjektivní veličina či spíše dojem. Objektivní pravda není. Právníci by nám o tom řekli jistě své. Nebo páni poslanci či pan prezident… Pravda je to, co se mi hodí – a basta!

Je to ale biblické? Je to křesťanské? – Těžko! Dost těžko!

A pro naši církev je cesta pravdy a v pravdě nesmírně důležitá. V době, kdy táhnou marketingové triky a lidé hodnotí realitu podle emocí a dojmů (ne, že by to v minulosti bylo jiné – ono starořímské „chléb a hry“ se pořád v dobových obměnách opakuje), jsme na rozcestí, zda přistoupíme na tuto hru. Zda se vydáme cestou dojmů a přání, nebo si nalejeme čistého vína a budeme otevřeni Hospodinu, garantu pravdy, otevřeni Ježíšovu slovu: Vaše řeč budiž ano – ano, ne – ne. Otevřeni s prorockým zanícením, avšak s láskou a srdečností.

Mám malé podezření, že jak ve společ-nosti, tak i v církvi jsme podlehli efektu kašírování: vytváření mnoha vrstev ochranného či okrasného obalu. Zvykli jsme si na zbožné řeči, nikoli však na zbožný život. Zvykli jsme si na usaze-nost v tomto světě, namísto abychom budovali Boží království. Zvykli jsme si ulpívat na povrchním hodnocení a do-jmu, zvykli jsme si hodnotit věci ve společnosti a církvi podle toho, jak se nám líbí a hodí, nikoli jaké jsou. A kdo nás škrabká za ušima a chválí nás, tomu dáme svůj hlas. Platí to ve společnosti, platí to v církvi – ale ne o všech.

Jak ve společnosti, tak v církvi je jistý prorocký proud – lidé, kteří poslouchají jiné chytré lidi, čtou, přemýšlejí, použí-vají hlavu, jsou kritičtí k sobě, pak i k druhým. Buďme takovými lidmi, buďme proroky Hospodinovými, jeho svědky ve svém okolí, svědky o pravdě, bojovníky s průměrností, spokojeností, čecháčkovstvím a zápecnictvím.

Ano, zdechlost, povrchnost a pohodlnost je odvěký problém člověka, stejně jako jeho odvěkým problémem je modlosluž-ba a podléhání jiným bohům. – Jsme takoví, slabí a pohodlní a věrnost Bohu i člověku nám dělá problém, když kříží naše sobecké plány.

A není z toho jiné cesty než poznat pravdu o sobě samých, zápasit se sebou sa-mými, s vášněmi, které nás připoutávají ke stvořenému místo ke Stvořiteli.

Když to nebudeme dělat, zůstaneme otroky hříchu, jak nám dnes Ježíš v Janově podání jasně říká. Být otrokem je pro jistou část populace výhodné – zbavuje to zodpovědnosti a opravňuje to k brblání a reptání. Ale my jsme Hospo-dinovi svědkové! Sestry a bratři Ježíše Krista, který je cesta, pravda a život! My nesmíme přistoupit na cestu pohodlnosti – pokud to uděláme, můžeme si stokrát říkat křesťané, stejně jako si farizeové říkali, že jsou „syny Abrahamovými“. – Budou to jen slova.

Je mým přáním, aby česká starokatolická církev v tomto boji dnešních dní obstála alespoň na remízu – upřímně: nejsme úplně prorocké osobnosti takového starozákonně-vojenského typu: „Běž a mluv!“ – když jsme neposlouchali v římskokatolické církvi, nebudeme moc poslouchat ani tady. Ale snad máme i jiné charisma, než je poslušnost. Snad máme charisma odhalovat pravdu o Bohu, světě a sobě samých a snad máme odvahu a intelekt na to být Hos-podinovými svědky bojem proti fake news dnešních dní – jak ve společnosti, tak v církvi.

Ať se nám to daří v hojné míře a naše 50. synoda ať je pro nás impulzem a  poskytne nám mnoho paliva do dalších dní našeho zápasu o pravdu. Amen.

Váš

+ Pavel Benedikt Stránský

1. listopadu 2019, Martin Kováč