Starokatolická církev v ČR není počtem veliká ani významná mezi ostatními církvemi. Přesto si je vědoma svého duchovního významu: jako možný most při sbližování různých tradic. Je k tomu vedena zejména svou ekumenickou ekleziologií i bratrskou otevřeností. Historické dorozumění v döllingerovském duchu nás vede ke hledání společných cest s anglikanismem, kde společně slavíme večeři Páně a i jinak realizujeme plné společenství již od roku 1931, s pravoslavím, i protestantskými směry.

Starokatolická církev se aktivně účastní práce v Ekumenické radě církví v ČR, kde si po roce 1989 získala sympatie i respekt, zejména obnovou zásadovosti a pořádku. Svého zástupce má Starokatolická církev ve výboru České biblické společnosti.

Jako členská církev Utrechtské unie je Starokatolická církev v ČR zastoupena ve Světové radě církví. Účastní se práce Konference evropských církví.

Nadějná jednání směřující k plnému církevnímu společenství v současné době probíhají se Švédskou církví a se Syrskou malankarskou církví (Mar Thoma).

"Bonnská dohoda" mezi starokatolickými a anglikánskými církvemi z roku 1931