ÚVOD - VZNIK
Církev československá husitská (do roku 1971 Církev československá) vznikla na podkladu modernistických snah 2. poloviny 19. století a počátku 20. století z radikálního křídla modernistického hnutí římskokatolického duchovenstva, v jehož čele stál i budoucí první patriarcha církve Dr. Karel Farský. Nová církev vznikla de facto o Vánocích 1919, kdy v celé řadě římskokatolických kostelů byla poprvé konána bohoslužba v českém jazyce, čímž byl realizován jeden z požadovaných reformních bodů. Provoláním reformního programu byla CČS(H) ustavena „via facti“ (cestou činu) v Praze na Smíchově 8. 1. 1920. Její vznik byl odpovědí na tužby mnoha věřících po nové církvi, jak zaznívá i v provolání „Národu československému“: „Proto, aby konečně osvobozen byl duševní a náboženský život náš a tím, aby opět bylo očištěno i mravní, rodinné a sociální žití českého člověka na podkladě dosavadní křesťanské kultury, jak vyvinula se u nás svérázně zásluhou apoštolů soluňských Cyrila a Metoděje, Mistra Jana Husa a Českých bratří, přikročilo duchovenstvo československé, sdružené v „Klubu reformního kněžstva“, na svém sjezdu 8. 1. 1920 ku zřízení samostatné církve československé….“

Pojmové určení CČSH: „Církev československou husitskou tvoří křesťané, kteří usilují naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým, jak se nám zachoval v Písmu a v podání starokřesťanském, našemu národu pak zachován jest hnutím husitským, českobratrským a dalším úsilím reformačním.“

Ve věroučném dokumentu „Základech víry CČSH“ se uvádí: „CČSH o sobě vyznává, že vznikla z Boží vůle a milosti, aby skrze ni do jediné svaté, obecné církve Boží byli přive-deni mnozí, kteří by jinak zůstali ztraceni v nevíře a beznaději, a aby usilovala o Boží církev bez poskvrny a vrásky“. (ZV, čl. 42)

Učení, základní věroučné dokumenty
V prvním desetiletí života nové církve převládal v teologii CČS(H) modernismus a teologický liberalismus (s výjimkou Liturgie). CČSH však prošla vývojovými etapami směrem k akcentaci biblické zvěsti. Teologický personalismus pak přivedl její učení k preciznější formulaci trojičního vyznání.

První větší věroučný dokument z první generace teologů nové církve (Farský, Spisar, Statečný, Kovář) vyšel v roce 1931 z pera Prof. Spisara pod názvem: „Učení náboženství křesťanského“. Dosud závazným dokumentem, připraveným zejména druhou teologickou generací (Mánek, Trtík, Rutrle) v letech 1953 - 57, přijatým církevním sněmem v roce 1971, jsou „Základy víry CČSH“ z pera Prof. Trtíka.

Základy víry (ZV)
V předmluvě ZV z r. 1971 jsou zmíněny mj. již i historické prameny víry církve (Písmo svaté Starého a Nového zákona, Apoštolské vyznání víry a vyznání Nicejsko-cařihradské, a dále Čtyři pražské artikuly a Česká konfese z r. 1575). Zajímavé je jejich netradiční rozdělení do šesti hlavních oddílů, přičemž první tvoří „O církvi“, což nebylo v době vzniku ZV obvyklé. Významné jest, že s dalšími oddíly, tj. „O Božím slovu čili zjevení“, „O víře“, „O Božích příkazech“ (tj. etika), „O modlitbě“ a „O svátostech“ (zde jest zařazeno všech sedm klasických svátostí, některé z nich pak ve specifickém výkladu) obsahu-jí Základy víry 348 otázek a odpovědí, a to s připojenou biblickou dokumentací. V roce 1981 vyšel za vedení Prof. Ebertové rovněž sněmem schválený dokument: „Základy sociálně etické orientace CČSH“. V současnosti třetí generace teologů CČSH (Kučera, Salajka, Sázava) společně s nastupující čtvrtou teologickou generací připravují nový věroučný dokument: „Komentář k Základům víry“, jenž by měl projednat VIII. sněm na svém 4. zasedání v roce 2005 a stejně tak i připravovaný nový dokument sociálně-etické povahy.

Teologické důrazy

Duch Kristův Nejvyšší normou učení a života v CČSH, jejím formálním i materiálním principem, jest autorita Ducha Kristova. Cílem je naplnit Duchem Kristovým celý život a tak se stát ve světě účinným nástrojem (viz úvod: Pojmové určení).

Slovo Boží
Pravda a zdroj víry i života je viděn v Božím Slovu čili zjevení. Zjevení je identické se Slovem Božím, Slovo Boží je identické s Ježíšem Kristem. Bible a Slovo Boží nejsou vždy identické, neboť Bible je viděna jako skutečnost Boží i lidská. CČSH se ve svém učení dává vést svědectvím a zvěstí Bible. Z církevní tradice přijímá to, co je s Písmem svatým ve shodě. Věrné zvěstování evangelia současnému člověku znamená dějinnou tvořivou moc.

Úcta k vědeckému poznání a otevřenost vůči světu
CČSH od svého počátku zachovává úctu k vědeckému poznání, jež chce naplnit Duchem Kristovým (viz Pojmové určení). Pravdu nechápe CČSH pouze jako princip poznání, nýbrž i jako odpovědný vztahu k Bohu, k člověku a ke světu. Poslední Pravda je jen jedna a její poznávání je jen částečné. Co je pravdivé, je i dobré (charakter etický); co je pravdivé, je i krásné (charakter estetický). S tím souvisí kladný a porozumivý vztah ke světu vůbec.

Apostolicita a reformační charakter
Obojí chápe CČSH duchovně. Apoštolskost církve je určena zejména věrným uchováváním a předáváním ryzí biblické zvěsti a její aktualizaci oživující mocí Ducha svatého. Reformační charakter spočívá v neustálém prověřování církevní tradice na základě biblické zvěsti pod normou Ducha Kristova.

Zpřítomnění jako liturgický princip
Živý Kristus, který se z Otcova příkazu a podle svých slibů v moci Ducha svatého spásně zpřítomňuje při svátostném jednání církve, si z ní činí své tělo na této Zemi. CČSH uznává sedm svátostí, přičemž svátost chápe jako „jednání, jímž se obecenství věřících v Duchu svatém činně podílí na milosti Božího Slova přítomného skrze slyšené svědectví Písma svatého a svátostné úkony“ (ZV, čl. 307). Svátost se děje v činné účasti věřících, přičemž jejím obsahem je stejně jako obsahem kázání Slovo Boží. Vedle kázání spočívá význam svátosti v tom, že: „totéž Boží slovo, které je v kázání hlásáno a vykládáno, je teprve ve svátosti činně, viditelně a veřejně údy církve přijímáno, spojujíc je v uvědomělé obecenství v Kristu.“ (ZV, čl. 310)

Svoboda svědomí
Z lidského pohledu otevírá svoboda svědomí horizont myšlenkového pluralismu a pluralismus hledisek. Této svobodě rozumí CČSH „jako svobodě věřících k plné osobní poslušnosti milosti a pravdy, která se stala v Ježíši Kristu a jako svobodě od lidských nálezků (M. J. Hus) církevních dějin.“ (ZV, čl .49) Svoboda svědomí se manifestuje ve vnitřním respektu před základními duchovními hodnotami a základy vlastní církevní tradice.

Ekumenická otevřenost
CČSH je společenstvím, které je otevřené ekumenicky, což souvisí s jejím biblickým pojetím Večeře Páně a s ekumenickými důrazy v její teologii.

Presbyterní zřízení s episkopálními prvky
CČSH vychází z obecného kněžství Kristova lidu. Služby kněžství celé obecné církve Kristovy jsou přenášeny při svěcení kněžstva „na osoby způsobilé a osvědčené“, muže a od roku 1947 i ženy, aby byla zajišťována nezkrácenost a jednota tří Kristových úřadů (prorockého - učitelského, královského – pastýřského a kněžského - obětního). Služby jsou rozčleněny podle míry svěřené odpovědnosti na službu jáhenskou, kněžskou a biskupskou. Dílčí úkony duchovenské služby jsou svěřeny kazatelům, katechetům a pastoračním asistentům. Presbyterním zřízením se míní účast zvolených presbyterů (starších) na řízení církve.

Bohoslužebný život církve

Liturgie
CČSH patří mezi liturgické církve. Středem jejího bohoslužebního života je „Liturgie Karla Farského“, která textově spočívá na Písmu svatém a na západní a východní křesťanské církevní tradici. Její dva hlavní pilíře tvoří čtení z Bible s výkladem a Večeří Páně, které CČSH rozumí jako zpřítomnění Ježíše Krista v obci věřících skrze Ducha svatého. Zvěst církve je založena na kánonu Starého i Nového zákona, přičemž je zde snaha o rovnováhu mezi biblickou spásnou a církev zakládající zvěstí a konkrétními výzvami z Písma svatého s jejich etickou naléhavostí, tj. mezi biblickým indikativem a imperativem. Hlavním prostředkem zvěstování je kázání, doplňované a stvrzované svátostmi.

Kredo
CČSH manifestuje společnou víru svých věřících v liturgickém vyznání víry, které zaznívá při každé bohoslužbě, někdy i ve zpívané verzi. Je moderním výkladem nejstarších křesťanských vyznání, jeho struktura je trojdílná a obsah trojiční. Ve svém závěru stanoví vyznání víry CČSH zejména to, v čem spočívá stále aktuální úkol a určení křesťanů. Je formulován v první osobě množného čísla takto: „abychom Ducha Božího v sobě majíce, šťastni byli, život Pravdy žili, Pravdy Boží hájiti se nebáli a života věčného tak dosáhli“. V těchto slovech lze spatřovat husitský základ životní orientace na aktivní a v životě spo-lečnosti neustále se projevující křesťanskou víru. Obdobný je i akcent zaznívající v tzv. malém nebo též „katechetickém“ krédu CČSH.

Vzdělávání, děti a mládež

Duchovní péče
CČSH se stará o duchovní růst svých členů. Na úrovni náboženských obcí se konají biblické hodiny, setkání duchovní péče o děti, biřmovance a mládež, příprava ke svátostem, dětské a mládežové tábory a další. Diecézní rady a Ústřední rada organizují pro duchovenské i laické pracovníky, děti a mládež církevní kurzy a semináře, diecézní a celocírkevní tábory apod.

Školy
CČSH zřizuje své školy a vzdělávací instituty. V současné době provozuje mateřskou a základní školu Archa (v Petroupimi) a Speciální školu (ve Rváčově). Značný zájem je o studium na Husitské církevní základní umělecké škole Harmonie, do budoucna se plánuje i zřízení konzervatoře. Na celocírkevní úrovni zřídila CČSH Husův institut teologických studií (HITS), kde se distančně vzdělává ve tříletém cyklu celá řada jáhnů, kazatelů a pastoračních asistentů církve. Kandidáty duchovenské služby a práce v sociálních aktivitách církve připravuje Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, zpravidla v pětiletém magisterském programu.

Tisk
Pokud jde o činnost publikační, Ústřední rada CČSH vydává týdeník „Český zápas“ pro celou církev, dětem a mládeži jsou určeny měsíčně vycházející časopisy „Cesta“ a „Cep“. Další publikační činnost zajišťuje vydavatelství „Blahoslav“. Diecéze a náboženské obce rovněž vydávají časopisy a informační buletiny. Husitská teologická fakulta UK je mimo jiné editorem odborného teologického časopisu „Theologická revue“.

Sociální práce
CČSH od počátku svého vzniku kladla důraz na sociální práci. Již na úrovni náboženských obcí je tak prováděna charitativní a diakonická činnost. Diecéze se zapojují do sociální práce nejvíce prostřednictvím zřizovaných center v oblasti sociální, psychosociální a poradenské. Na celocírkevní úrovni působí Diakonie a misie CČSH ve spolupráci s jejími středisky (domovy pro seniory, střediska pro handicapované). CČSH se zapojuje do humanitární pomoci, do služby vysílá nemocniční, vojenské a vězeňské kaplany.

Kulturní a osvětová práce
CČSH se od svého počátku zapojovala též do kulturní a osvětové práce. V současné době pořádá kulturní akce (koncerty, výstavy, divadelní představení, přednášky) na všech úrovních církevního života. Svou tradici si již získal kupř. každoročně pořádaný celocírkevní Festival duchovní hudby v Praze, poutě na Krakovci a na Sázavě a mnohé další. CČSH se spoluúčastní pořadů televize a rozhlasu a to nejen formou přenosů bohoslužeb, nýbrž i pásmy a rozhovory. Pro osvětově propagační činnost zřizuje CČSH i vlastní centra.

EKUMENICKÉ VZTAHY
CČSH je členkou Světové rady církví, Konference evropských církví, Leuenberského společenství církví a jejich různých grémií a má zastoupení v jejich komisích i předsednictvech. Je členkou Ekumenické rady církví v České republice, Ekumenické akademie Praha, podílí se na aktivitách České biblické společnosti (srv. účast jejích pracovníků při tvorbě nového Českého ekumenického překladu Bible) a řady dalších ekumenických uskupení včetně církevních organizací, věnujících se aktivitám v oblasti kulturní a společenské povahy. Teologicky viděno: CČSH představuje pomyslný střed mezi církvemi katolickými, pravoslavnými a protestantskými. I v tom spočívá její zvláštní poslání v současnosti.

Organizace

Náboženská obec
Základní organizační jednotkou CČSH je náboženská obec, vedená radou starších (RS), zvolenou na shromáždění náboženské obce. Virilním členem RS je v duchovní správě náboženské obce ustanovený duchovní (kazatel, jáhen, kněz) ve funkci faráře či pomocného duchovního.

Diecéze
Náboženské obce tvoří v České republice pět diecézí (se sídlem v Praze, Hradci Králové, Plzni, Brně a Olomouci), ve Slovenské republice pak diecézi v Bratislavě. Diecéze jsou spravovány diecézními radami, jež jsou tvořeny v paritním poměru na diecézním shromáždění zvolenými duchovními a laiky, v čele s biskupy, volenými rovněž diecézními shromážděními. Usnesení diecézních rad vykonávají Úřady diecézní rady.

Církevní sněm
Nejvyšším zákonodárným orgánem církve je církevní sněm. Laického zástupce na sněm volí na shromáždění náboženské obce každá náboženská obec. Duchovní jsou členy sněmu automaticky. Církevní sněm rozhoduje o základních věroučných a organizačních normách církve. Na svém zvláštním zasedání volí sněm patriarchu církve.

Církevní zastupitelstvo
Církevní zastupitelstvo přebírá s omezenou pravomocí funkci sněmu v období mezi jeho zasedáními. Je tvořeno duchovními a laiky zvolenými na diecézních shromážděních. Virilními členy jsou biskupové. Zasedání se konají zpravidla dvakrát za rok.

Ústřední rady
Ústřední rada (ÚR) je výkonným orgánem církve. Členy ÚR jsou biskupové církve a diecézním shromážděním volení laičtí pracovníci církve (presbyteři) v paritním poměru, případně s převahou laiků. Předsedou tohoto výkonného orgánu je biskup – patriarcha, volený církevním sněmem. Zasedání se konají zpravidla jednou měsíčně. Usnesení ÚR provádí Úřad ústřední rady, členěný do několika odborů a oddělení.

Všechny vyšší orgány jsou zpravidla voleny na sedm let, včetně funkcí biskupa a patriarchy.

Statistická data
K Církvi československé husitské se hlásí podle státní statistiky (2002) přibližně 100.000 osob. Dle vnitrocírkevní statistiky má CČSH 125.000 členů, 300 náboženských obcí, v nichž (včetně správních složek) působí cca 320 duchovních, z toho 236 farářů (z toho 107 žen) a 84 kazatelů a pastoračních asistentů (z toho 49 žen).