Jozef Husovský, kterého od roku 2002 můžeme vídat na bohoslužbách pražské starokato-lické obce, byl na farním shromáždění zvolen do farní rady. Hned ve svém prvním „volebním období“ byl dne 12. 7. 2005 zvolen předsedou farní rady. Jak se do naší církve dostal a jaké jsou jeho plány jsme se pokusili vyzvědět v následujícím rozhovoru.
Jak ses vůbec ke starokatolické církvi v Praze dostal? Pokud vím, jsi pokřtěný v jiné sesterské církvi.
Do Prahy jsem se dostal vlakem. Z Prešova je to daleká štreka, ale já mám vlaky rád. :-) Do Starokatolické církve v ČR (dále jen SKC) jsem se dostal „pochůzkou“ po mém odchodu z kněžského „servisu“ v rámci římskokatolické církve. Spolu s přítelkyní Majou jsme na přelomu tel 2001 a 2002 začali obcházet společenství. Mnoho jsme jich ale neobešli a hned první nám zarezonovalo. Rozhodujícím faktorem při výběru církve není její dogmatická, právnická stránka věci, ani to, zda se kněží mohou ženit a přitom hrdě nosit kolárek, nebo to, že se lidé mohou rozvádět nebo je vede výrazný guru, ale především společenství. A toto společenství jsem našel mezi starokatolíky. Okolo rotundy sv. Máří Magdaleny se sešla výborná parta lidí, otevřená, kladoucí otázky, naslouchající. Navíc při fernetu a cigaretce. Co víc si přát více. (smích)
Do farní rady jsi byl zvolen za filiální obec u kaple sv. Máří Magdaleny. Hned ve svém prvním volebním období jsi byl zvolen jejím předsedou. Víš, co tě čeká?
Nevím jaká konkrétní hnutí mysli přispěla k tomu, že si mě farní rada zvolila za předsedu. Pro mě to znamená vyjádření důvěry těch, kteří mě zvolili a kterým za ni děkuji. Ale i když nejsem sběratelem funkcí, tak své předsednictví beru jako trošku, kterou mohu přispět k tomu, aby SKC našla své nové obzory. Ve farní radě je mnoho mladých lidí, a to vždy s sebou nese omlazení ovzduší, myšlení, image. Mladí lidé se nebojí změn, problémů ani děravých střech. Proto se nebojím ani já. Věřím, že společně přispějeme k tomu, že se členové SKC budou v této církvi cítit jako doma a budou moci hovořit o všelijakých šelestech, které mají na srdci. Proto bych byl rád, aby farní rada nebyla brána jako elitní spolek horních devíti, který něco ví, ale nepoví apod. A co mne čeká? V podstatě nevím, ale věřím, že mě na každém zasedání bude čekat dalších osm lidí odhodlaných posouvat věci dopředu.
Jak vnímáš a hodnotíš aktuální stav pražské farnosti? Čeho bys chtěl za dobu svého funkčního období dosáhnout?
Trochu z toho hodnocení zaznělo už v předcházející odpovědi. Hodnotit stav pražské farnosti se neodvážím, protože by to bylo zkreslené a asi i nekompetentní. Ale vzhledem k tomu, že jsme jen množinou nedokonalých lidí, vždy se najdou nějaké rezervy. Kdyby se nenašly, nemusela by existovat farní rada, nebo by to s námi bylo velmi špatné. Ukolébat se v beztížném stavu je to nejhorší, co můžeme udělat.
A čeho bych chtěl dosáhnout? Netrpím spasitelským syndromem, ale pokud s farní radou alespoň trochu pohneme tím ozubeným kolem, budu rád.
Můžeš být trochu více konkrétní? Jak by se mělo ono ozubené kolo pohnout?
Asi ve směru hodinových ručiček (smích). První, co mě napadá, je pohnutí ozubeného kola směrem k uvědomění si všech, že SKC netvoří jeden člověk anebo skupinka zasvěcených a ostatní se tak trochu vezou. Pokud se podaří změnit vnímání směrem k tomu, že osud této církve leží na bedrech všech, tudíž se všichni mohou účastnit a aktivně vytvářet její život, zemřu pokojně. :-)
V Praze jsou bohoslužby ve čtyřech modlitebnách. Nedělní bohoslužba je však jen v rotundě Nalezení sv. Kříže a sv. Máří Magdaleny. Občas se vyskytnou návrhy, aby se bohoslužby konaly i v chrámu sv. Vavřince, příp. v kapli sv. Rodiny. Chystá se v tomto směru nějaká změna?
Právě od neděle 4.9. jsme na popud farní rady spustili anketu, jaký model bohoslužeb by nejvíce vyhovoval. To je první zoubek na ozubeném kole, který by se mohl pohnout. Po určitém čase farní rada zpracuje výsledky a bohoslužby se podle nich upraví.
Děkuji za rozhovor.