Úplně první otázka, mimo soutěž, které slovo ti připadá nejpřijatelnější, homosexuál, gay...?
O: Daleko přívětivější je pro mě označení gay, neboť homosexuál zavání přídomkem diagnostického oslovování. Mimochodem se také neříká vy heterosexuálové.
L: Gay
J: Mě je to buřt, pokud to néni myšleno hanlivě či jakkoli nepřátelsky ... ale asi névic se mě libi slovo teplý (více http://sweb.cz/logos-brno/teplo/)
P: Z počátku mi nebylo po chuti ani jedno. V dnešní době se spíše přikláním k oslovení gay.

Myslíš si, že co se týká přístupu „normálních“ lidí ke gayům a lesbičkám, je v tom znát silný sexuální podtext, čili když se řekne gay (lesba), první co člověka napadne, že je to někdo kdo spí s chlapem (ženskou)?
O: Za normálního se považuji také a proto bych doporučoval označení spíše běžná populace… Může to opravdu ublížit a hlavně ponížit. Ostatně co je být normální? Myslím si, že je to velká otázka a ani samotní psychiatrové ji nedovedou zcela upřesnit. Zpět k tvé otázce, jsem přesvědčen, že většina společnosti si představuje gaye jako zženštělého Bruna Ferrariho z filmu Zvíře. Předsudky jsou zřejmě lidem vlastní a předsudky zatím zůstávají. Spíše než, že muž spí s mužem si většina lidí vybaví tohle: zženštilého , vykrouceného… Ostatně jsou pak dost překvapeni. Potom dochází teprve na řadu sex a kdo s kým spí. Myslím si, že pod slovem gay si spíše představují kreatury v ženských šatech... Žel , vidět jsou pouze tito a tak vznikají předsudky dál. Pravdou je, že to co je vidět jsou většinou tito lidé.
L: Řekl bych, že je to opravdu první věc, která člověka napadne. Ale myslím si, že jde jen o ten úplně prvotní „nápad“, který u většiny lidí po chvilce opadne.
J: Co si kdo mysli do toho nevidim, takže klidně je to muže napadat, ale určitě to nebylo to prvni, na co se mě ptali, dyž sem jim o sobě řekl, že su teplé ... ale to je asi připad přátel, min. lidí co se znají, u ouplně cizich to tam možná je?
P: Myslím, že je velký rozdíl mezi přístupem starší a mladší generace. Mezi tou první skupinou vnímám silné procento lidí, kteří ten silný sexuální podtext okamžitě napadá. Kdežto ta skupina mladší generace je na tom o něco lépe. Ale nemůžu to potvrdit. Soudím tak podle lidí se kterými přicházím do užšího kontaktu.

Když jsi si ujasňoval svou sexuální orientaci, jakou roli v tom hrála víra? Bylo to pro tebe lepší – Bůh mě stvořil a má rád takového jaký jsem, horší – myslel sis (bylo ti podsouváno), že je to velký hřích nebo v tom víra nehrála žádnou roli, spíš jsi řešil reakci, rodičů, kamarádů, okolí?
O: Víra v tom nehrála žádnou roli, spíš jsem řešil reakci, rodičů, kamarádů, okolí.
L: U mě s tím víra neměla nic společného čili spíš ta rodina atd...
J: Bylo to hodně komplikovany, a než sem přišel na to, co že su, tak se v hlavě mihalo leccos, z výše uvedeného asi všechno postupně a nekdy aj dohromady ... s výhradou k tomu ´hříchu´ páč to bylo spiš o nepřijímání sebe, než o strachu z činu.
P: Pokud mám hodnotit zpětně, velkou společně s lidmi kteří mne na cestě sebe přijetí doprovázeli, takového jaký jsem. Zpočátku jsem bral svou orientaci jako těžký hřích, trest, odsouzení, nemoc… a neustále se modlil za uzdravení. Jenže jak plynul čas dál, začal jsem si uvědomovat jednu důležitou věc. Pokud mne Bůh miluje takového jaký jsem a nechce mi odejmout tu (tehdy z mého pohledu) přítěž, začal jsem si říkat: „Co když má orientace není nic špatného a zrovna takového chce mne mít. A s touto myšlenkou jsem začal vnímat že nejsem jen gay, ale v první řadě jsem člověk kterého Bůh miluje. Podle mne je Bohu zcela lhostejné jakou má kdo orientaci, záleží mu na tom jaký kdo má postoj k životu a jaký doopravdy je člověk.

Jak se stavíš k vtipům o homosexuálech?
O: Velmi pozitivně. Jak jinak má člověk v tomto světě přežít a hlavně něco prožít. Sám jich znám několik. Věřím ale, že toho, kde je méně vyrovnaný sám se sebou můžou tyto vtipy ponížit nebo mu ublížit. Jsem přesvědčen, že s humorem (byť i na svou osobu) lze vše lépe, i když to občas taky nejde, myslím ten humor.
L: Kladně, neuráží-li. Protože vtip je vtip a člověk se zasměje rád.
J: Vtipy neudržim, a tak asi moja odpověď nebude směroplatná, z toho mála co mě nabihá jen jako rudiment, mě spiš připadaji na roveň vtipum o blondynách, a jakýkoli diskriminace a zevšeobecňováni mě nebere!!
P: Nemam k nim záporný postoj, stejně jako ke vtipům o blondýnách, policajtech, farářích apod. Pokud je povedený tak se jim zasměji.

Co si myslíš o registrovaném partnerství? Očekáváš od něj něco konkrétního?
O: Jsem velice nerad, že registrované partnerství u nás není už jen z principu. Všichni máme právo na partnerství a hlavně přijetí od společnosti. Nechápu jaký je rozdíl mezi bezdětným partnerstvím muže a ženy a dvou mužů. Proč já mám platit větší daně, nesmět být informován o zdravotním stavu toho druhého a spolehnout se v případě úmrtí druha pouze na dobré chování jeho rodiny a ne na právo, které mi z mého partnerství vyplývá.. Existuje údajně zákon, který ošetřuje i majetek dvou lidí ve společné domácnosti, ale je dost komplikovaný a hlavně nedostatečný (dokazování se předvádění svědků před soud, soudní proces...)
L: Pokládám ho za adekvátní náhražku manželství.
J: Já su spiš za než proti, a mysim si, že bysme pak mohli trochu vic ´znormálnět´ alias nemusel bych všem všechno vysvětlovat a oni by se nemuseli cétit trapně ... a vysvětlovat co a proč néde, dyž jako nepatřime ´oficiálně´ k sobě ... konkrétně očekávám, že mě to umožni mit směroplatné slib s partnerem a třeba včetně rodiny, páč jinak je to sice taky možny si dát slib ... ale partner nevi, proč bysme to a jak bysme to prostě udělali, takže spiš kvuli němu ...
P: Registrované partnerství? Může nám určitě jistým způsobem zjednodušit život co se týče právních záležitostí. Podrobněji jsem toto téma zatím nezvažoval.

Vnímáš rozdíl mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím?
O: Vnímám rozdíl pouze v tom, že dva chlapi nebo dvě ženské spolu nevytváří úplnou rodinu – myslím tím neplodí děti. V případě bezdětných manželství nevidím rozdíl žádný.
L: Manželství je (a myslím, že i bude) považováno za daleko váženější instituci než registrované partnerství.
J: V česky verzi (teda esi projde tak jak je navrhovaná a nenavrhne se neco jinyho) narozdil od francouzsky verze (RP jen pro homo páry) mě přide jako rozdilny, že jde právě o partnerstvi homo, kery tim pádem nemuže ohrožovat rodinu (hetero) a slouži spiš jen jako ´legalizačni, jurisdikčni´ prvek, určitě to vnimám jako svazek, pouto, smlouvu, kerá má (s vyjimkou plozeni) stejny darovaci a dávaci prvky pro DVA jako manželstvi.
P: RP je plnohodnotné manželství v mezilidských vztazích.

V různých církvích se probírá otázka žehnání stejnopohlavních párů...
O: Určitě bych nestavěl partnerství stejnopohlavních párů na stejnou roveň se svátostí manželství, ale pochopitelně jsem pro. Vím a poslední synoda to i ukázala, že není zatím dostatek vůle. Docela mě to mrzí. Žehná-li se zvířatům, věcem a strojům, myslím si že my nejsme nic menšího a nechceme nic víc a nic míň, než plné přijetí od svých církevních společenství. Jde o čas a možná i o předsudky, které v lidech pořád žijí a je to vidět i v celé naší společnosti byť se podle průzkumů řadí mezi ty liberálnější ve světě.
L: Souhlasím s žehnáním. Pro zúčastněné osoby je to zřejmě důležité. (Luboš, partner Jirky se nepokládá za věřícího ve smyslu příslušnosti k nějaké církvi, respektive nepatří do žádného společenství - pozn. redakce)
J: To si musi vyjasnit cirkve a ne jen na urovni pohlavárů, pokud už bych neco v tom směru podnikal, určitě bych spiš řešil co na to společenstvi do keryho patřim, a až teprv pak ochotu představenyho pomazanyho ... aniž bych ho vyřazoval ze skupiny společenstvo.
P: Toto otázka je shodná s předchozí. Nejsem proti a vítám takovéto akty.

Ví se o tobě ve společenství, že jsi gay? Jak tě společenství přijímá?
O: Svoji orientaci neskrývám, a to nikde. Všichni vědí kdo jsem a mohou se mě na to i klidně zeptat. Přiznám se , že jako celek mě spíše lépe berou kolegové a kolegyně ve škole. V církvi je to někdy rozpačité. Někdo mě bere možná trochu s despektem, u některých je to ale hodně cítit. U jiných vůbec ne a berou mě zcela normálně. Jsem rád, že já osobně mám okolo sebe ve společenství církve spoustu přátel a děkuji za ně! Jsem rád, že je naše společenství jedno z liberálnějších a že je v něm spoustu mých nejlepších přátel, za které děkuji Bohu.
L: Nejsem členem „společenství“, takže nemůžu dát jasnou odpověď. Kdybych členem byl, ideální by bylo, kdyby mě přijímali jako kohokoli jiného, ale nejspíš by v tom bylo od všeho trochu - despekt i podpora.
J: OK, su exot i jinak, ale dyž se to dozvěděli, tak sem od ty doby nezaregistroval žádnó změnu.
P: Někomu jsem se svěřil, ale reakce byly opravdu různé. Někteří se začali oddalovat a stranit, s jinými se vztah spíše prohloubil.

Co si myslíš, že je medvědí službou pro gaye a lesbičky?
O: To je několik věcí. Mezi ty nejhorší snad osobní špatný příklad některých gayů. Pak rozhovory v televizi a radiu, které nejsou vzorkem celé komunity, ale jde o extrém (travestie, „přeoperování“...) to jsou lidi s menšiny v menšině a není to vzorek který má být použit. Zkrátka jde spíše o to, že se vytahují věci, které jsou nějakým způsobem mediálnější. Běžný život gayů se moc neprobírá, on totiž není o nic zajímavější než běžný partnerský život. Myslím tím teď různé programy v TV a rádiu. Žel si za to může do určité míry komunita sama.
L: Těžká otázka... Možná všechny ty gay – podniky (bary, sauny, atd.), protože člověk má trochu pocit, že jde někam, kam „normální“ lidi nechodí. Je to vlastně taková nechtěná izolace od ostatních. My přeci chceme být plnohodnotnou součástí společnosti... Ale nevím, takhle posuzovat by se dalo spousta jiných ne-gay podniků a aktivit. Např. hokej, břišní tance, CzechTek - tam taky chodí jen ten, kdo chce a kdo k té či oné věci má nějaký vztah. A o břišních tanečnicích bych neřekl, že jsou izolovány...
J: Úcta, soucit a jemnocit.

Častokrát se gayům a lesbičkám vyčítá nevázanost - velká promiskuita, čím si myslíš že je to dané?
O: Myslím si, že je to skoro stejné jak na jedné, tak na druhé straně. Alespoň co vidím okolo sebe. Nevěra, střídání partnerů na diskotékách... Problém je možná v tom, že řada gayů je tlačena společností do manželství (katolická nauka…), člověk v sobě nemůže utajit vše a proto občas někam odskočí. Navázat kontakt však nemůže, co kdyby ho někdo někde profláknul. To není jen se ženatými, ale jiná nálada je v malých městech. Máme známé, které vidíme někde v Praze a oni se k nám hlásí. Na Kladně však dělají, že nás nevidí. Možná proto, že se k sobě nepřiznali a že se bojí, aby je někdo nepoznal a neodhalil. To přispívá k tomu, že pak řeší například svoji fyzickou potřebu a nenavazují partnerský vztah. To jednoznačně přispívá k promiskuitě.
L: Určitě je to hodně o tlaku okolí, s tím souvisí i obtížnější hledání partnera.
J: Třeba je to i tím,že víc se mluví o těch co se takto chovají, tiší a nenápadní žijí třeba tak jako tiší a nenápadní heteropáry, při krizi nemusíš řešit žádný obstrukce – děti, rozvod ..., partner se nehledá snadno, ale to bych viděl spíš jako plus, když už ho najdeš, tak se snažíš.
P: Těžko posoudit. Určitě na tom mají částečně podíl předsudky, tabuizování homosexuality, nezralost a taky netolerantnost naší společnosti. I kdyže se o ni tvrdí pravý opak. Já bych tu tolerantnost nazval spíše nezájmem (toleruji, ale nesmí se to týkat mého nejbližšího okolí natož ještě mé vlastní rodiny).

Dokážeš si představit situaci, že bys šel se svým přítelem po ulici a drželi se za ruku, dali si pusu?
O: Já ano, on ne.
L: Ano
J: Dokážu a děláme to, ale občas se pustíme, já nebo on, páč nám to přijde ´nemístné´: modelová situace partnera rodiče, potažmo pra- s pra/potomkem, aby nemuseli vysvětlovat ... mě to je spiš jedno, nepovažuju to ani na malym městě za neco nemistnyho ...
P: Nyní už si to dokážu představit! Vzhledem k tzv. toleranci okolí.