Bratři a sestry,
je mi velkou ctí a mám velikou radost z toho, že zde mohu být s vámi a spoluslavit eucharistii. Rád bych se s vámi podělil o několik myšlenek k dnešním čtením.

1.
Evangelijní příběh, který dnes čteme při liturgii, fungoval často jako argument proti politické angažovanosti církve. Ovšem na hlubší rovině znamená zřejmě něco jiného. Konfrontace, kterou Ježíš podstoupil, není o politice, ale o pravdě a autenticitě. V politice nemůže být žádná spravedlnost bez pravdy a autenticity. Rovněž první čtení z proroka Izajáše je o spravedlnosti a o Pánu, který si nepodmíněně vyvolil lidské bytosti, na prvním místě pak ty nejubožejší z nich. Tím je Pán autentický a to je jeho pravda, a když zakoušíme ve svých životech jeho přítomnost, nemůže se to dít bez sdílení této autenticity a pravdy. Z tohoto úhlu pohledu je jasné, že spravedlnost je náboženským postojem, stejně jako pravda, a že je garantem smysluplného života.

Ale co je to pravda? Co je to autenticita? Je přece tolik věcí, které si dělají nárok na to přinášet nám takzvaný „lepší život“, který je pohodlnější. Mnoho věcí se dožaduje naší poslušnosti. Ale jen několik málo z nich za to opravdu stojí. Které? Na to se nám snaží odpovědět evangelium.

2.
A jak to tedy bylo s tou mincí? Je důležité si uvědomit, že na ní byl obraz císaře. A nejen obraz, byl tam i nápis: „Tiberius, syn božského Augusta.“ Právě ten fakt, že se někdo nazývá božským, byl pro židy děsivý a už jen skutečnost, že jeden člověk vytvořil svůj obraz a rozšířil ho po celém impériu, byla vnímána jako nechutné sebepřeceňování. Židovská víra stála na jiném základě. Zakazovala zobrazovat Boha, neboť by hrozilo nebezpečí, že by lidé tento obraz uctívali jako by sám o sobě byl božský. Obraz se snadno stane modlou a modla dělá z lidí otroky. Proto byly mince s podobiznou císaře zakázány v Chrámu. Když jste do něj vcházeli, museli jste si vyměnit peníze na chrámovou měnu. Farizeové, kteří konfrontují Ježíše s otázkou, zda je lepší sloužit císaři nebo Pánu, byli zásadně proti císaři a jeho penězům. Ale toto přesvědčení jim nijak nebránilo užívat císařskou měnu v běžném životě a při obchodech, neboť široká společnost ji přijímala.

Na tomto pozadí objevujeme význam Ježíšovy reakce a její záměr. Byla ve skutečnosti velmi ironická. Ježíš věděl, že ti, kdo se ho ptají na Boha a císaře, jsou odpůrci těchto modloslužebných peněz, ale věděl také, že jeden každý z nich je má ve své kapse. Když je Ježíš vyzývá, aby peníz ukázali, vyzývá je tím, aby odhalili svou pravou tvář. Přestože říkali, že věří v Boha a jeho pravdu, ve skutečnosti se klaněli modlám, protože to bylo pohodlnější a přinášelo to víc zisku. Jejich víra byla hlavně o zisku a pohodlí, méně již o pravdě a autenticitě. Problém modloslužby je v tom, že utlačuje ty, kdo se jí oddávají.

3.
Modloslužba je svým způsobem zlodějna. Uctívání model totiž obírá lidi o svobodu. Naproti tomu víra ji v našich srdcích vzbuzuje a činí nás připravenými sloužit jeden druhému jako lidské bytosti. Proto je modloslužba lží a víra pravdou. Modloslužba ignoruje obraz, který je v každém člověku. Tak, jako mince nese obraz císaře, nese každý člověk obraz Boží. Tím obrazem je naše schopnost činit dobré a milovat se navzájem, naše schopnost jeden druhému se odevzdat a být společně bratry a sestrami. S tímto obrazem v sobě jsme byli stvořeni, podle něj jsme byli zformováni a tuto pravdu můžeme nalézt v srdci každého člověka.

Kdo je stvořen s takovýmto obrazem v srdci, ten nesmí mít zájem o žádné jiné obrazy, protože všechny ostatní jsou neslučitelné s tím, který už v sobě má. Všechny ostatní obrazy jsou jen smetí! Císařovy peníze jsou smetí, které odcizuje lidské bytosti od pravdy a mění je na otroky. Proto vraťme všem císařům jejich peníze, vraťme jim to jejich smetí!

4.
Evangelium nás vyzývá, abychom se osvobodili od falešných ideologií a neautenticity, a ukazuje nám, jak najít cestu v srdci. Člověk má být obrazem Božím a obrazem Boží lásky a cokoliv se ho od tohoto povolání snaží odvádět, to ho zraňuje. To je ten pravý problém s císařem a se všemi císaři. Bůh by si přál takové krále a císaře, kteří by se jako dobří vůdcové starali o lidské bytosti. A proto odhaluje Bůh pravou tvář každého krále i císaře. Posílá, podobně jako prorok Izajáš, svého pomazaného, svého posla a pověřeného aby z králů strhal jejich roucha. Neboť každé bohatství, které je založeno na využívání, je krádeží a každá autorita, postavené na utlačování, je lživá.

5.
Dejme Bohu co je Boží. To znamená: dejme lidským bytostem čest, která jim náleží. Starejme se o lidské bytosti, jako to činí Bůh a neuctívejme modly, které nás od naplnění tohoto povolání odvádějí. Jak říká jeden církevní otec: „Šťastný život lidí je Boží slávou.“ Je tomu tak, protože šťastný život je naplněním slibu, který je obsažen v Božím obraze a podle něhož jsme stvořeni.

Proto nás evangelium vyzývá, abychom přijali odpovědnost za tento obraz, který není jen v našich srdcích, ale i v srdcích našich bližních. Tento obraz ukazuje, že všichni jsme lidské bytosti a můžeme se navzájem činit šťastnými. Je jako kompas v našem srdci, kompas, který nás vede životem a světem. Kompas, který nás vede pravou cestou k pravdě a autenticitě. Moc bych si přál, aby rodiče dnes křtěného dítěte svou starostlivou výchovou probudili v jeho srdci právě takový kompas.

Amen