Drahé sestry a drazí bratři,
na celém světě v tyto dny zní v nejrůznějších jazycích slova vánočního evangelia. Tento prostý příběh o narození Spasitele slýcháme od dětství rok co rok a mnohé z nás snad už ani nemůže ničím překvapit. Ano, opravdu nejsme pastýři na betlémských pláních, kteří směli jako první z lidí slyšet "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově." (L 2,10-11). Také gejzír oslavy nebeských zástupů, který přehlušil ticho té zvláštní noci, známe z Písma a z liturgie a možná nám už uniká jeho smysl: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." (L 2,14)...

A přesto zpráva o tom, že Bůh má v lidech zalíbení je klíčovým poselstvím Vtělení. Bůh v nás má zalíbení. My jsme schopni, někdy s obtížemi, se navzájem tolerovat a respektovat, ale Bůh v nás má zalíbení. Jako by nevěděl jací jsme, jako by neznal temná zákoutí našich srdcí, jako by neznal lidskou lhostejnost, nenávist a zášť, jako by neznal hřích. Jako by přehlížel, že jeho jednorozený Syn přišel na svět ve špinavém chlévě stranou lidského zájmu a že právě pro lidskou nenávist a hřích skončí na kříži. A pokud platilo v „okamžiku Nula“, že Bůh má zalíbení v lidech, platí to ještě dnes? Je vánoční evangelium dobrou zprávou i pro nás?

Nejradostnější vánoční zprávou je fakt, že všechno podstatné, co se pro nás událo, událo se bez nás. Nebýt andělů, kteří tehdy poslali pastýře do Betléma, možná o tom ani nevíme. Jenže Bůh a jeho království vstupuje do světa ať už o tom víme nebo nevíme, ať to chceme nebo nechceme, ať tomu věříme nebo nevěříme. Můžeme o tom pochybovat, ale nemůžeme to změnit. Možná záře jeho příchodu ovládne naše srdce, možná se staneme sami posly radostné zvěsti o bezbranném Dítěti, o ukřižovaném a vzkříšeném Kristu… Ale u betlémských jeslí nemůžeme dělat vůbec nic, jen žasnout. Jen přijít a spolu s pastýři žasnout, chválit a oslavovat. Že Bůh má v lidech zalíbení a Ježíšovým příchodem to dal jasně najevo, že si tak „zamiloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (J 3,16)

U betlémských jeslí všechno začíná.

Bezbranné dítě nám dává šanci: odložit všechny zbraně, kterými se snažíme vyhrávat a vymezovat si svůj co největší životní prostor v našem „dospělém“ světě, všechno, čím si bráníme své soukromí, svou nezávislost, své nároky… Před Dítětem v jeslích je to všechno hloupé a zbytečné.

Jestliže andělé zvěstují, že Bůh má v lidech zalíbení, pak se to netýká nějakého anonymního davu, ale mne i Tebe, každého z nás. Dokážeme tomu věřit? Bůh si nás zamiloval i přes naši slepotu a bezradnost, navzdory našim neutěšeným vztahům, navzdory naší únavě, skleslosti a skepsi. Neptá se nás, co jsme zač, zda jsme toho hodni, máme-li dost zásluh. Neptá se nás ani zda mu dáme místo ve svém životě a nebo ho také vyženeme do páchnoucího chléva daleko od našeho pohodlí. On chce jediné: být s námi. S těmi, v nichž má zalíbení.

Drahé sestry a drazí bratři,
ať ke každému z nás znovu a nově promlouvá vánoční evangelium: Bůh chce být s námi! Bůh nás hledá, protože nás miluje. Proto se stal člověkem a narodil se jako bezbranné dítě.

Přeji Vám i všem Vašim blízkým, ať tato jistota naplňuje Vaše srdce!
POŽEHNANÉ VÁNOCE A BOŽÍ BLÍZKOST KAŽDÝ DEN NASTÁVAJÍCÍHO ROKU!

Váš bratr