Do Bruselu a zase zpět aneb cesta představitelů církví do sídla evropské administrativy
Ve dnech 27. – 29.ledna se uskutečnila cesta představitelů církví do Bruselu na pozvání Konference
evropských církví (KEK). Delegaci vedl předseda ERC br. Pavel Černý. Cílem této návštěvy bylo seznámit církve v naší
vlasti s fungováním evropských institucí a také s účastí Konference evropských církví na tomto dění. Celá
akce byla koncipována při příležitosti českého předsednictví. Byl jsem vybrán br. biskupem Dušanem, abych zastupoval
naši církev, protože jemu povinnosti hostitele zasedání IBK účast znemožnily.
1.den – úterý 27.ledna
2009
Naše putování započalo v devět hodin ráno letem z ruzyňského letiště do Bruselu, kde nás již očekával
delegát KEKu Peter Pavlovič. Po celou dobu pobytu byl naším průvodcem. Náš první den v Bruselu patřil Evropské komisi.
V jejím sídle v Berlaymont building nás přijal slovenský eurokomisař Ján Figel´ zodpovědný za vzdělání, kulturu a mládež a mezikulturní dialog. Tématem tohoto setkání byla Úloha církví ve vzdělávacím procesu a účast církví
v mezikulturním dialogu. Hovořil také o situaci v Evropě, problému migrace, kultuře dialogu a studijních programech EU.
Rovněž se dotkl práv a povinností obyvatel EU.
Po tomto setkání jsme byli srdečně přijati v Ekumenickém centru,
které se nachází v bezprostředním sousedství sídla Evropské komisi, kde jsme se kromě vřelých slov a úsměvů dočkali i lehkého oběda.
Po návratu do sídla Komise a po nezbytné bezpečnostní prohlídce (mimochodem jsme za tři dny
absolvovali těchto kontrol asi 7) nás čekalo setkání s poradcem předsedy Evropské komise Jorge Cesarem das Neves
z kanceláře evropských politických poradců. Tématem setkání bylo Dialog Evropské komise s církvemi, náboženstvími a společenskými iniciativami. Odpolední program se uskutečnil v zasedacím sále Evropské komise, tentokrát jsme však místo
eurokomisařů usedli do pohodlných kožených křesel my.
Druhým eurokomisařem, s kterým jsme se setkali byl Vladimír
Špidla, který je v Bruselu zodpovědný za sociální ochranu občanů EU, imigrační politiku, trh práce a s tím související
otázky. Hovořil o svém názoru, že práce je více než ekonomická činnost a má přesažnou hodnotu. V té souvislosti zmínil
biblický citát: „Hoden jest dělník mzdy své“… evropská smlouva neumožňuje komplexní sociální politiku a tak je nucen
při své práci vybrat jisté dílčí téma a o jeho prosazení se pokusit. Při své řeči se rovněž dotkl problematiky
migrantů.
Navečer jsme se metrem přesunuli do hotelu Belmont poblíž centra, který se nám stal přechodným útočištěm.
To ale ještě nebylo ten den všechno, večer jsme byli hosty komise Církev a společnost v restauraci Le Petrus, kde jsme
měli možnost ochutnat několik místních specialit. Do hotelu jsme se tak vrátili přeplněni nejen dojmy a zážitky…
2.den – středa 28.ledna 2009
Celá středa byla ve znamení Evropského parlamentu. Celkem nás ten
den čekalo setkání s pěti europoslanci. Tím prvním byl Michael Gahler, místopředseda zahraničního výboru, člen frakce
evropských lidových stran a evropských demokratů. V krátké pauze jsme byli seznámeni s historií a fungováním Evropského
parlamentu. Průvodcem nám byl člen pobočky České křesťanské akademie v Bruselu Eduard Hulicius. V celém komplexu budov
EP je zaměstnáno cca 6 tisíc osob, z toho 1/3 tvoří tlumočníci, kteří jsou nezbytní pro přesnou práci poslanců. Brusel
však není jediným sídlem této instituce, 12 x do roka se totiž poslanci stěhují na týden do Štrasburku, který je
hostitelem pléna. To staví europoslance a všechny zainteresované před nemalé logistické obtíže.
Další
europoslankyní, která si na nás udělala čas byla místopředsedkyně EP Barbara Dührkop Dührkop, která je poslankyní za
Španělsko a členka frakce socialistických stran. Třetím europoslancem byl Gunnar Hökmark, místopředseda EP, člen frakce
evropských lidových stran a evropských demokratů. Po tomto setkání jsme absolvovali rychlou prohlídku EP s vyhlídkou na
okolí a bleskový oběd v kantýně EP, kde jsme vystáli nezbytnou frontu. Vzniklé zpoždění se nám už ten den nepodařilo
dohnat.
Na odpoledne nám zůstalo setkání s dvěma českými europoslanci Hynkem Fajmonem a Zuzanou Roithovou. Ačkoliv
jsou oba členy stejné frakce evropských lidových stran a evropských demokratů, měli jsme možnost vyslechnout dva zcela
protichůdné názory na Lisabonskou smlouvu. Poslanec H. Fajmon ji odmítá a rovněž tak evropskou iniciativu v otázce
klimatických změn. (Evropa je ve světovém měřítku producentem pouhých 15% těchto emisí) Daleko více ho znepokojuje
globální problém hladu (1miliarda obyvatel planety hladoví), vznik nového „zeleného náboženství“ a také pozvolný leč
vytrvalý ústup od křesťanských hodnot. Znepokojující je rovněž měnící se demografická skladba Evropy, kde zásluhou
migrantů z Afriky a Asie se podíl muslimů zvýšil např. ve Franci na 10% a v Holandsku dokonce na 20%. V této
souvislosti hovořil o budoucnosti Evropy bez Evropanů a měnící se kulturní rovnováze v tomto prostoru.
Naproti tomu
europoslankyně Zuzana Roithová obavy z Lisabonské smlouvy nesdílí. Po prezentaci praktického fungování EP i ona
označila celou řadu palčivých celoevropských témat. Za ně považuje např. eticky citlivé téma nakládání s embryi a v této souvislosti kladně hodnotila evropské dohody, které brání svévolnému jednání v jednotlivých členských
státech.
V pozdním odpoledni jsme ještě absolvovali přednášku Felixe Leinemanna na téma: „Role Evropské komise
v institucionálním trojúhelníku evropských institucí.“ Během vyčerpávajícího výkladu jsme byli seznámeni s obsahem a fungováním jednotlivých složek evropské administrativy. Protože po celou dobu návštěvy byla hlavním jednacím jazykem
angličtina a to bez překladu, byly nároky kladené na soustředěnost delegátů značné. Navečer jsme se přesunuli do
českého kulturního centra, kde jsme z úst jeho ředitele p. Petra Polívky obdrželi informace o jeho fungování a připravovaných akcích během českého předsednictví. V centru právě probíhá výstava o životě a díle B. Martinů
s audiovizuálními ukázkami.
Na konci vyčerpávajícího dne jsme podnikli krátkou noční procházku po centru Bruselu,
kde jsme mohli obdivovat krásu náměstí s nádherně osvětlenou radnicí, zašli jsme i za „čůrajícím chlapečkem“ a zásobili
se nezbytnými belgickými pralinkami. Korunou večera se pak stala večeře v restauraci „U Leona“ v historických uličkách
starého Bruselu. Kromě znamenitých pokrmů jsme zažili i nefalšovanou bruselskou černou hodinku. Podotýkám neplánovaně.
Netřeba rozvíjet, že jsme po takovém dnu padli do postelí a spali jako zabití.
čtvrtek 29.ledna
2009
Dopoledne posledního dne návštěvy probíhalo pod názvem: „Dialog církví s evropskými politickými
institucemi. Práce křesťansky zaměřených ekumenických organizací v Bruselu“. Program se konal v Ekumenickém centru a byl ve znamení KEKu a jeho komisí. Nejprve nás Rob van Drimmelen seznámil s činnosti sdružení 17 církevních rozvojových
organizací Aprodev, dále pokračovali Rüdiger Noll, Elina Eloranta, Dieter Heidtmann, Elizabeth Kitanovic a Peter
Pavlovič o práci v komisi Církev a společnost a před polednem pak ještě přidala informace o komisi pro migranty
v Evropě Doris Peschke. S prací Eurodiakonie nás seznámila Laura Jones. Pokud bychom chtěli zjednodušeně
charakterizovat činnost KEKu a jeho komisí, působí v Bruselu jako zájmová skupina a snaží se prosazovat křesťanské
hodnoty v evropských institucích.
Po obědě v centru jsme se odebrali do Kaple vzkříšení, kde proběhla krátká
společná bohoslužba. Po jejím skončení jednotliví delegáti měli možnost vyjádřit své dojmy, postřehy a nápady z celé
návštěvy. Toto hodnocení pozorně sledovali přítomní pracovníci KEKu. Úplně na závěr jsme ještě „zaskočili“ do budovy
Evropské rady a zevrubně si prohlédli nyní již proslulou plastiku „Entropa“. Potom nás čekalo již jen loučení a přesun
na letiště. Krátce před půl devátou večer jsme bezpečně dosedli na runway ruzyňského letiště. Tři dny trvající návštěva
Bruselu nás zanechala plné nejen zážitků, ale i únavy z náročného programu. Snad přinesla víc, než jen desítky
fotografií a pár popsaných listů. To koneckonců ukáže čas.