Farní zahrada v Šumperku slaví
Letos na podzim si
připomeneme deset let od chvíle, kdy jsme dokončili úpravy farní zahrady v Šumperku. Právě znovu založení zahrady bylo
počinem, který zavnímala veřejnost velmi kladně, vždyť mnozí kolemjdoucí znali dlouhá léta jen džungli, v níž se náš
kostel doslova ztrácel. Zvláště pohled z ulice Generála Krátkého byl doslova tristní: zchátralá obvodová zeď
se ztrouchnivělými plotovými dílci, které se často válely na zemi a kostel zcela zarostlý v pralese starých ovocných
stromů.
[nggallery id=6]
A jaký to pohled se nám naskytnul, když jsme v roce 1997 převzali farní obec? Na
malém dvorku před farou běhal na řetěze mezi dvěma ocelovými sloupy zdivočelý belgický ovčák Leo. Jeho obydlím byla
polorozpadlá bouda, nebo kruhový altán v rohu zahrady, kde rovněž vykonával potřebu. U kostela se krčil podivný
fóliovník: armovací drátěnka připevněná ke dvěma kůlům, které byly betonem uchyceny ve starých pneumatikách. To vše
přikrývala stará plachta se šněrováním. Při jednom prudkém větru dokonce zmíněný skvost přeletěl střechu a našli jsme
ho až za kostelem. Tím ovšem výčet krás nekončí. Ještě tu byly kilometry ostnatého drátu a mnoho plůtků z toho, co
skládka dala, které byly doslova všude. Měly zabránit v devastaci zmíněné džungle ze strany psa, leč marně. Celá
zahrada byla zarostlá 17 starými stromy, pod nimiž živořily kdysi kulturní rostliny v divoké změti. Vše
doplňovalo
maliní, kopřivy a plevel do pasu. Ani průčelí kostela nebylo příliš vábné. Kdysi úhledný živý plot z tují byl nahrazen
zábradlím jako na nádraží a vlevo od vstupního portálu pak stál podivný nevzhledný pomník z černé žuly v podobě kostky.
S tak žalostným stavem jsme se rozhodně nechtěli smířit a hned jak jsme na podzim po svém příchodu provedli nejnutnější
opravy interiéru jsme se na jaře 1998 pustili do zahrady. Nejprve jsme pokáceli všechny stromy vyjma jednoho. Přitom
bylo třeba provazem
zajistit, aby koruny padly kam mají. Jenže provaz byl trochu krátký a tak nezbylo než držet,
táhnou, pak pustit a vzít nohy na ramena…Abychom mohli začít úplně znova, kolovým nakladačem jsme nechali vyvrátit
všechny pařezy a ty, které odolali, byly vybagrovány. Na místě dnešní garáže tak zela jáma jak po dopadu letecké pumy.
To bylo vše, co zbylo z desetimetrové třešně. Sice na nás přišlo udání na odbor životního prostředí, ale za tu
trochu
nepříjemností to stálo. Mohli jsme založit zahradu „ na zeleném drnu“ a to jsme také učinili.
Jeden
starý sedlák nám malým traktorem zoral a zvláčel celou zahradu (880m2), ale i tak zbylo mnoho ruční práce, do které se
zapojili všichni noví členové obce. V rojnici jsme vytahovali kořeny, které vyčuhovaly ze země jako obilí a pak
vysbírali všechny kameny. Mnoho bylo třeba dodělat rýčem a hráběmi a to až do pozdních večerních hodin, abychom stihli
agronomické lhůty pro výsev nového trávníku. Chtěli jsme to stihnout do zimy, aby
plánované oslavy stého výročí
založení obce mohli obsahovat i zahradní slavnost a tak jak známo vyžaduje trávník jako kožuch. Na řadu přišel válec a pytel kvalitního travního osiva. Před příchodem zimy jsme ještě položili chodníky z betonových dlaždic. Za tímto účelem
jsem vytvořili 2 čety dobrovolníků vyzbrojené motykou, krumpáčem, vodováhou a samozřejmě provázkem. Konečně jsme
přestali chodit s koláči bláta na botách.
Trávník byl zaset a na podzim ještě poprvé opatrně posekán. Pak vše
přikryl sníh. Brzké a teplé jaro 1999 nám umožnilo provést výsadbu nových ovocných a okrasných stromů a také množství
keřů budoucího živého plotu.(cca 300ks) Celá hlavní zahrada byla rozdělena řadou jabloní na dvě části: okrasnou a rekreační. V té první jsme vykopali zahradní jezírko a
folii zakryly množstvím říčních valounů. Manželka Jiřka v devátém měsíci těhotenství statečně nosila kbelíky kamení – není divu, že ji vyskočil tlak, ale porod to
neuspíšilo…
Vodní rostliny, ryby a vodotrysk korunovaly celé dílko. Vykopaná zemina se stala základem pro
pahorek, který jsme z jedné strany zakryly žulovými kameny z bývalých kasáren po Rudé armádě a rovněž osázeli pestrou
směsicí keřů a rostlin. Postupně ještě přibyly tři další skalky, největší kompozice z balvanů a rostlin pak před novou
zahradní pergolou s venkovním krbem. (5x4m) Ta byla pak dodatečně zastřešena. Nutno podotknout, že veškeré práce jsme
konali svépomocí, jen se zděním krbu pomohl odborník.
Opravy se dočkala i obvodová zeď. Blížící se jubileum založení
obce totiž pohnulo město Šumperk, aby nám pomohlo s její záchranou. Byla už v tak žalostném stavu, že hrozilo její
zřícené. Opravy se ujala zdejší restaurátorská škola a v rámci vyučování pod dohledem zkušených učitelů byla zeď
nejprve narovnána, piloty zajištěna a na řadu pak přišla kamenná podezdívka s betonovými parapety i nová omítka.
Nakonec byly usazeny nové plotové dílce a celá zeď seshora oplechována.
Na řadu nyní
přišla garáž. Původně neexistoval ani vjezd do zahrady, ten jsme zřídili vybouráním jednoho z oblouků obvodové zdi a odstraněním podezdívky. Garáž je prozatím řešena jako provizorium „na věčné časy“ formou plechové boudy, kterou jsme
opatřili betonovou podlahou a také ocelovou přístavbou sloužící jako úložiště palivového dřeva pro krbokotel. (viz článek suterén má rok) Bílý nátěr stěn , zelená
vrata a popínavé rostliny
poněkud oslabují plechový vzhled, ale řekněme si to na rovinu, je to stále jen
bouda.
Do první fáze obnovy zahrady můžeme zahrnout i zřízení chodníku před kostelem ze zámkové dlažbě na podzim
předchozího roku. Tato vymoženost se podařila díky setkání s tehdejším starostou P. Krylem a byla realizována městem.
Od té doby už nenosí návštěvníci kostela bláto až dovnitř.
Hlavní etapa budování nové farní zahrady pak byla
završena rekonstrukcí altánu nalevo od kostelního průčelí a výsadbou loubince podél stěn farní budovy a apsidy kostela.
Již dříve zmíněná stavba v podobě rotundy sloužila jako útočiště a WC pro vlčáka Lea. Poté co byl darován coby hlídač
krav, jsme přikročili k renovaci oné stavbičky. Zřídili jsme podlahu a elektroinstalaci a postupně byla takto vzniklá
farní dílna opatřena základním ručním nářadím
vč. brusky, svěráku, regálů, vrtačky, úhlové brusky, kotoučové a přímočaré pily etc…
Loubinec, který jsme vysadili na podzim roku 1999 za deset let velmi půvabně pokryl stěny a svou sytě zelenou barvou během roku a červenou na podzim podtrhuje krásu celé stavby.
Jisté změny doznala i „vinice“. Říkáme tak hrdě 11 hlavám vinné révy, která rámuje jižní zeď kostela a zdobí také vchod do fary. Původně byla
réva připevněna k tomu, co dům dal či nedal. Bylo to nevzhledné a nepraktické. Zapustili jsme tedy ocelové sloupky a opatřili je vodícími lanky. Celou minivinici jsme snížili a do dolního patra přisadili několik hlav stolního vína. I když velký užitek neposkytuje, pár hroznů sklidíme vždycky a když nic
jiného, je alespoň krásně zelená.
Tak
skončilo budování farní zahrady. Jak známo, práce na zahradě nikdy nekončí. To platí i pro tu šumperskou. Kromě
neustále údržby jsme během těch deseti let provedli celou řadu menších či větších úprav. Nevzhledné zábradlí oddělující
předzahrádku před kostelem jsme nahradili živým plotem z dřišťálu. I přes desetiprocentní úmrtnost v prvním roce se nám
podařilo plot docela hezky zapěstovat. Pejsci z nedalekého sídliště už nemohou očůrávat kostel a musí se spokojit jen s tímto plotem.
Také nevzhledný pomník vlevo od vchodu vzal za své. Za pomocí sbíječky jsem ho odboural až pod
úroveň terénu. Žulový obklad je až dosud deponován na farní zahradě a čeká na budoucí využití. Že by hrob
faráře?
Prostor před kostelem dostál ještě jedné změny: Trávník ve špici pozemku jsme odstranili v šířce 3m,
opatřili podkladem z lámaného štěrku a usadili zatravňovaní dlaždice. To vše slouží jako stání pro pohřební vozy, neboť
v kostele již deset let konáme smuteční rozloučení pro veřejnost a jsme v tom docela dobří. Jak se vyjádřil jeden
spokojený klient, naše pohřby jsou na „velmi vysoké úrovni.“
Úpravou prošla i rekreační část zahrady. Pro
setkávání farní obce jsme nejprve opatřili letní přístřešek s plastovým stolem a židlemi, ale pře dvěma lety již bylo
zřejmé, že melou z posledního. Rozhodl jsem se tedy vyrobit vlastní dřevěný nábytek i se stolem. Před palčivými
slunečními paprsky či deštíkem nás chrání velký deštník a podlahu jsme řešili minimalisticky, leč vcelku vkusně.
Odstranili jsme drn a geotextílii zabraňující prorůstání
plevele jsme zasypali kačírkem. Bylo to levné, rychlé a hlavně zde nevznikla monstrózní betonová plocha jako v případě např. zámkové dlažby.
Posledním vylepšením
rekreační části se stal nadzemní bazén o průměru 4,5m, který jsme postupně vybavili pískovou filtrací a dvěma
slunečními kolektory umožňujícími provoz od jara do podzimu. Slouží nejen pro vyžití našich dětí, ale rády se přijdou
smočit i děti z výuky náboženství či členové obce. A pokud to plán vizitací umožní, nepohrdne jeho čistou vodou ani
biskup Dušan.
Farní zahrada již má definitivní podobu. Nenajdete zde žádné brambory, mrkev ani králíkárnu. Je
vizitkou naší obce a také jí slouží. Samozřejmě že vyžaduje mnoho péče a lásky, ale dokáže se za to bohatě
odvděčit.