Homilie na svátek sv. Václava

Sestry a bratři,
my starokatolíci se hlásíme k odkazu českých kališníků a ti vždy uctívali
svatého Václava, knížete České země. Mistr Jan Hus nazýval Václava mučedníkem patronem, vyzýval k častému zpěvu jeho
písně a slavil s velkou úctou jeho svátek. Svatováclavský chorál zněl r. 1436 při vyhlášení kompaktát, kdy
se dohodli kališníci s katolíky a nechyběl ani při korunovaci husitského krále Jiříka z Poděbrad. Obraz sv. Václava
zdobil pečeť konzistoře pod obojí. A na oltáři ve Vlněvsi z počátku 16.století je vyobrazen sv. Vojtěch sloužící mši
svatou a přisluhují mu Jan Hus a sv. Václav.

Čím může, sestry a bratři, oslovit tento kníže žijící před 1100
lety, zavražděný vlastním bratrem Boleslavem, dnešní český národ, náš české křesťany 21.
století?

Václav byl vychován svojí babičkou Ludmilou po smrti svého otce Vratislava. Pod jejím vlivem
a vlivem výchovy kněží si Václav uvědomil obrovský význam vzdělanosti pro člověka. Že být vzdělaný znamená vytvářet
si vlastní úsudky, umět správně hodnotit události. Stává se dnes velmi častým jevem, že lidé jen papouškují informace
(naučené ve škole) nebo které slyší v televizi, ale nejsou schopni svého osobitého myšlení. Zvláště ta generace,
která k tomu nebyla celá desetiletí vedena a ani si k tomu někdy neudělá potřebný čas.
Václav je
každému českému křesťanu vzorem v náboženské vzdělanosti. Ne nadarmo hledal možnost setkávání se vzdělanými knězi,
rozjímal evangelium a v něm hledal odpovědi na problémy svého života. Výsledkem jeho vzdělanosti však nebyla pýcha
ale pokorné následování věčné Moudrosti.
Václav se tak stal mužem víry. Víra je naprosté spolehnutí se na
Boha za všech okolností života. Je to plné odevzdání se příteli Ježíši Kristu. Tato víra pak přináší jistotu a radost,
že jsme milované Boží děti. I tato vyrovnanost a vnitřní klid mnohým lidem dnes chybí, protože jim chybí pravá víra a upínají svá srdce na věci nepodstatné.
Kníže Václav si byl dále vědom významu jednoty národa. Každý
poctivý Čech si dnes musí položit otázku, co konkrétně může sjednotit náš neuvěřitelně rozhádaný český národ. Vždyť
lidé se nedokážou dohodnout ani v tak malém společenství jako je rodina, o čemž svědčí zveřejněné statistické údaje,
že loni bylo uzavřeno 21 tisíc sňatků, ale zároveň se rozvedlo 18 tisíc manželství. A je-li rodina v krizi, je v krizi
celý národ. Kvalita národa se totiž pozná podle soudržnosti a pevnosti rodiny. Samozřejmě, nelze uniformovat lidské
myšlení, pluralita názorů musí být, ale je zcela nutná jednota v základních hodnotách. A my křesťané jsme hluboce
přesvědčeni (alespoň doufám), že sjednotit naše rodiny a národ není schopná „jediná televizní anténa na střeše“, ale
Ježíšovo evangelium.
Kníže Václav se vzdal vlády meče a přijal za vlastní Boží přikázání Nezabiješ.
Snažil se nastolit vládu ducha. Sestry a bratři, kníže sv. Václav byl náš první a poslední panovník, který se nabídl,
že bude sám místo lidí. Rozhodl se sám bojovat s Radslavem Zlickým, aby nemusel bojovat a trpět jeho lid, aby byl
ušetřen války. Jaký rozdíl proti jiným našim panovníkům, kteří před hrozbou války utekli za hranice, za války byli v teple a pak dělali hrdiny.
V českém národě je odedávna odpor určitých lidí proti vládě ducha, proti tomu,
když se někdo snaží vést lidi v Božím Duchu, v duchu evangelia. A bylo tomu tak již v době Václavově. Musíme si
uvědomit, že my Češi nejsme jen národem sv. Václava, ale že jsme také národem toho kněze, který mu přikopl dveře, aby
se nedostal do kostela, kde hledal Václav útočiště před pronásledovateli. I proto musel Václav
zemřít.

Zakončil bych dnešní zamyšlení o sv. Václavovi citátem českého spisovatele Jana Čepa z r.
1954, který napsal v době hluboké komunistické totality. Ale jeho slova se hodí i pro dnešní dobu
konzumismu:

„Mám pevně za to, že v této těžké chvíli, kdy ve světě vládne utrpení a bída, lži a bezpráví, ve
chvíli, kdy Václavova země je tak hluboce ponořena do temnot úzkosti a strachu, mám pevně za to, že v této přetěžké
chvíli nám stojí nablízku ten, jehož neustávala vzývat pokolení našich předků. Kéž věrný náš bratr Václav, který
odrazil ránu svého bratra, ale nevrátil ji, ale nevrátil ji, kéž se přimluví u Boha, aby jeho lid byl zbaven okovů
nenávisti a nesvornosti. Kéž uvede znovu svůj český lid v bratrské společenství svobodných národů.“

Kéž se tak
stane.

Autor: Alois Sassmann