EN | DE | LAT

Kázání při kolaudaci nové modlitebny v Pelhřimově

Kázání při kolaudaci nové modlitebny v Pelhřimově

pejrimovSestry a bratři, milí přátelé,

když jsem přeposílal po celé církvi pozvání
pelhřimovské farnosti na dnešní kolaudaci nové modlitebny, uvědomil jsem si, že je to skutečně historický okamžik. A to
vůbec nepřeháním. Kdo jste obeznámeni s historií starokatolické církve v naší vlasti, víte, že
starokatolictví se koncem 19. století a v první polovině 20. století šířilo zejména mezi českými Němci v pohraničí,
tzv. Sudetech. V těchto místech doposud stojí všechny naše původní kostely a fary. – A všechny tyto kostely a fary byly
vybudovány rukama našich starokatolických předchůdců – českých Němců.

Dneska, den poté, co jsme si připomenuli
vznik Československa, státu Čechů a Slováků, ve kterém však žilo několik miliónů obyvatel z Němců, Židů, Maďarů a dalších národností, slavíme den, kdy kolaudujeme první český starokatolický kostel. – No, kostel, modlitebnu. Ale
modlitebnu se zázemím, s bytem, který bude sloužit místní farnosti a jednou se možná stane bytem pelhřimovského faráře.
– A to vůbec není málo, to je mnoho co slavit!

- Vždyť poslední starokatolický kostel na našem území byl
postaven v roce 1934, tedy před 82 lety, v Děčíně. Dnes tento kostel už neužíváme. A skutečně nejmladším církevním
objektem je šumperský kostel s farou, který byl postaven před 102 lety v roce 1914. – Pelhřimov sice není tak úplně
první českou církevní budovou – o tu se zasadil můj předchůdce biskup Dušan, když zajistil v Praze budovu biskupství.
Ale Pelhřimov je v tomto pořadí hned druhý a dokonce první na úrovni základní církevní jednotky – farnosti.

Jsme
lidé a stavíme domy. Tak to bylo od nepaměti. A od nepaměti stavíme domy sobě, abychom měli kde bydlet, a domy bohům či
Bohu, abychom měli kam chodit se modlit, děkovat a prosit za svůj život a za požehnání pro příští dny pro nás a naše
milé blízké. – Dneska zažíváme podobnou radost jako král Šalamoun, o kterém jsme slyšeli v prvním čtení – podařilo se
mu dokončit jeruzalémský chrám. Podařilo se mu něco, co jeho otec David chtěl, ale učinit nemohl.

My dnes víme,
že Bůh v chrámu nebydlí. – A byl to právě náš Mistr a Pán, který vysvětlil svým současníkům a skrze Písmo svaté i nám,
že Boha nemáme uctívat primárně v kamenných stavbách anebo na horách, jak si myslela Samaritánka z dnešního evangelia,
ale „v Duchu a v pravdě“. Navíc pravým chrámem Božím, tou opravdovou Boží stavbou, ve které přebývá Bůh, jsme my, lidé.
Proto Pavel Korinťanům píše: „Vy jste Boží stavba – Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!“

Ano, potřebujeme
kamenné stavby, abychom v nich mohli bydlet a scházet se a oslavovat Boha. Ale nakonec jsme to my sami, o které máme
pečovat více než o kamení. Jsme-li chrámem Božím a bydlí-li v nás Bůh, máme dávat také mimořádně velký důraz na vlastní
sebeúdržbu – a to jak v rovině duchovní, tak i materiální. – Nebudeme-li funkční my, budou zbytečné všechny kostely a fary. (A přiznejme si, že na mnoha místech naší vlasti jsou prázdné kostely a fary – kamení tam je, ale nejsou tam
lidé.) Je třeba, abychom spolu pěstovali dobré vztahy, neboť pak budeme schopni vytvářet věrohodné společenství. Víme,
že nám nepomohou zbožné řeči – ty jsou navenek nevěrohodné, ale pomohou nám dobré láskyplné vztahy, které jsou
nakažlivé – konečně Ježíš přece říkal, že křesťany bude poznat podle toho, že se mají rádi.

Dnes činíme
collaudatio – tedy spolu chválíme Boha za zdar lidského díla, za to, že stojí nový dům, navíc dům nejen pro bydlení,
ale i pro modlitbu. Věřím, že naše společné chválení Boha bude inspirativní a nakažlivé i pro ostatní lidi z Pelhřimova
a okolí a že zde budete vytvářet pevné a srdečně křesťanské společenství, které bude pro druhé přitažlivé.

Život
nás učí, že přitažlivé není společenství, ve kterém je duchovní zima a mráz a ve kterém jsou mezilidské vztahy na bodu
mrazu. Víme však také, že společenství, ve kterém je zima a mráz a kde prší za krk, protože schází střecha, může být
sice chvíli fajn, ale nakonec troskotá, neboť jistou dávku pohodlí člověk pro život i modlitbu potřebuje.

Proto
je třeba vzdát dík na prvním místě Bohu, že stál při těch, kteří se zasadili o tuto stavbu, ale i jim osobně je třeba
vyslovit uznání. Proto je třeba říct zcela konkrétně, že je třeba děkovat všem dárcům, jakož i synodním radám, které
uvolnily prostředky na stavbu a i v dobách nepříznivých podpořily její dokončení a že je třeba děkovat Jaroslavu a Daně
Hraníčkovým za jejich nasazení, obětavost a sveřepou vytrvalost, která vydala své plody, ze kterých se můžeme dnes i v dalších dnech těšit. Bůh vám žehnej, Bůh žehnej celé Pelhřimovské farnosti! Amen.

 

+Pavel
biskup elekt

Fotogalerie z kolaudace je zde.