Návštěva na anglikánské synodě

Ve dnech 27. až 30. září 2012 se v řeckém Mati nedaleko Athén konala synoda Východního arcijáhenství
anglikánské Diecéze v Evropě. Tato diecéze je rozdělena celkem na sedm částí, přičemž v čele každé stojí arcijáhen.
Česká republika spolu s dalšími zeměmi střední a východní Evropy je součástí Východního arcijáhenství, v jehož čele
stojí arcijáhen Patrick Curran se sídlem ve Vídni. Synody ze zúčastnili zástupci anglikánských obcí a diaspory ve
 Vídni, Varšavě, Budapešti, Moskvě, Petrohradu, Kyjevě, Záhřebu, Bělehradu, Skopje, na Korfu, v Istanbulu, Bukurešti a Istanbulu. Prahu zastupoval anglikánský farář Ricky Yates, který působí v naší starokatolické obci anglicky hovořících,
a jeho dva farníci. Naše církev byla přizvána jako pozorovatelka a jednání se zúčastnil místopředseda synodní rady K.
T. Krejčí.

Kromě zpráv o činnosti jednotlivých obcí byly na pořadu biblické workshopy, přednášky z teologické fakulty athénské univerzity, seminář o řecké orthodoxii a další vzdělávací programy. Nechyběly samozřejmě
ani čtyři denní bohoslužby, kterých se při čtení Písma  a v přímluvných modlitbách účastnil i náš zástupce. Zvláštní
pozornost zasloužila zpráva gibraltarského biskupa Geoffreyho Rowella, který je příslušný pro Diecézi v  Evropě a který
je ve vztahu k pražským anglikánům koadjutorem našeho biskupa ordináře Dušana. Ve svém příspěvku se věnoval
nadcházející volbě nového arcibiskupa z Canterbury, podrobně informoval o stavu diskusí ve vztahu k uvažovanému
umožnění biskupského svěcení žen v anglikánské církvi a o vztazích mezi jednotlivými církvemi Anglikánského
společenství ve věci dokumentu zvaného Anglikánská úmluva, který upravuje některé otázky společného postupu
jednotlivých členských církví. Synoda byla zakončena slavnostní eucharistickou slavností v athénském kostele sv. Pavla,
do jejíž hudební části se aktivně zapojila i místní  početná africká komunita. Delegáti synody si nakonec mohli
prohlédnout i nově otevřené Muzeum Akropole. Synoda byla příležitostí k seznámení se s činností sesterské anglikánské
církve v naší části Evropy; náš zástupce trpělivě seznamoval delegáty s historií i současností starokatolické církve,
protože ta byla i pro mnoho kněží prakticky neznámou. Příští synoda by se měla konat opět za rok, tentokráte v Anglii.
Na závěr budiž poznamenáno, že na cestu a pobyt našeho zástupce nebyly vynaloženy žádné církevní
prostředky.