Pastýřský list k vánočním svátkům 2011

Milé sestry a milí bratři,

jsou Vánoce.
Znovu otevíráme svá srdce a nasloucháme zprávě, která k nám promlouvá přes staletí, a přesto je dodnes tou nejlepší
informací, kterou člověk může slyšet: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách,
položené do jeslí."

Tato událost se sice odehrála v dávné minulosti kdesi na
periferii světa, ale naše víra smí znovu a znovu prožívat noc, kdy Boží čas se vlomil do našeho lidského času a věčný
Bůh vstoupil do světa jako smrtelný člověk. Bůh se stal jedním z nás, abychom mohli jeho blízkost unést a svou lásku
k nám dal najevo způsobem, který nejde s ničím srovnat.

Člověk, který svou vinou ztratil svůj
původní rajský domov, člověk zbavený důvěry v Boží přátelství, neschopný překonat soukolí viny a strachu o svou
existenci, potácející se životem a ze všech svých sil bojující o víru v dobro, lásku a milosrdenství, se najednou smí
podívat do očí Dítěte, v němž přišel do jeho života Bůh. „Když vidíme tvého Syna, který se nám dnes narodil, vidíme
tebe a jsme uchváceni láskou k robě, Bože neviditelný…“ - tak to vyjadřuje vánoční liturgie.

Vánoce máme všichni uloženy v myslích jako svátky pokoje. I lidé, kteří o Bohu nechtějí nic vědět, se
snaží o Vánocích naladit milou, klidnou a idylickou atmosféru. Vánoční evangelium, které jsme zvyklí slyšet jako
uklidňující a radostné poselství, nám však také pokládá mnoho zneklidňujících otázek.:

Proč
my, kteří spolu s betlémskými pastýři chceme být osloveni nebeským zjevením, jsme přivedeni k dítěti ležícím v jeslích,
pro něž se nenašlo místo pod střechou lidských obydlí? Co je to za znamení?Bůh ve chlévě se přece snadno přehlédne a s
tím, pro nějž se nenašlo místo nikde jinde, můžeme mít sice soucit, ale jak bychom v něm mohli vidět vládce vesmíru?
Není nakonec Bůh sám vinen, že Ježíš přišel do svého vlastnictví, ale jeho vlastní ho nepřijali? Není právě tajemství Božího vtělení důvodem proč je náš svět jakoby bez Boha na nebesích, zato
s Bohem vydaným napospas lidské hlouposti a svévoli? A když se bojíme o osud křesťanství v Evropě a tím vlastně i o
její budoucnost, nebojíme se vlastně také o Boha?

Spasitel přišel na svět jdoucí si
svými cestami a nepřipravený na setkání s ním. K lidu, který ho sice od nepaměti očekával, ale vlastně ho nechtěl a nepřijal.

Také my slavíme Vánoce v prostředí, ve kterém je Ježíšovo poselství provázeno
nejčastěji přehlížením a lhostejností. Lidová tvořivost událost Božího vtělení obalila pozlátkem a dělá z něj neškodnou
a bezobsažnou pohádku. Ani dnes přicházející Spasitel nenachází místo v lidských obydlích ani v lidských srdcích,
přesto, že jsou beznadějně prázdná a toužící po naplnění. A možná to nejsou jenom nějací cizí a neinformovaní lidé,
kteří před ním přibouchnou dveře. Možná někdy i my vlivem všech svých všedních starostí jsme už zapomněli žasnout nad
andělským zvěstováním v betlémské noci o tom, že Bůh má v lidech zalíbení a proto přišel a zůstal tu s námi.

Mnoho lidí, pokud si vůbec připouští Boží existenci, má pocit, že Bůh je našemu světu vzdálen, že
odešel, že už nechce nebo nemůže mluvit do našich životů a jejich problémů.

Vánoce jsou
naopak zprávou o tom, že přišel, že stále přichází. Že tam, kde býváme v koncích, proměňuje naše situace a osudy. Když
říkají andělé pastýřům: „Nebojte se, hle zvěstuji vám radost velikou, která bude pro všechen lid“, je to
zpráva pro všechny, kteří jsou spoutáni strachem, nejistotou a obavami z budoucnosti. Je to poselství těm, kdo jsou
zklamáni, kdo mají v srdci prázdno, které skličuje vědomí, že svoje prohry už nedokážou
napravit, těm, kdo ve slepých uličkách svého života třeba i jen nevědomky touží být milováni, chápáni a přijímáni.
Andělské „Nebojte se“ které se stalo refrénem všech
velikých biblických příběhů, chce i dnes oslovit člověka utápějícího se v marasmu, bezvýchodnosti a pesimismu naší
současnosti.

Nebojte se! Kristus se narodil i pro ty, kteří třeba ještě nepoznali jeho lásku.
Bůh zranitelný, slabý a bezbranný jako betlémské dítě, je Bohem blízkým, chápajícím,
soucítícím, který se ve své lásce zajímá o všechny - o každého z vás. Jeho světlo, světlo vánoční noci, svítí v každé
tmě a žádná tma jej nemůže pohltit. Nečekejte oslňující reflektory, které ochotně svítí na jepičí celebrity naší doby.
Stačí málo, stačí i jen malý plamínek víry v Boha, aby se člověk neztratil. Vánoce se dějí v srdcích, kde toto světlo
svítí.

Moji drazí, v této milostiplné vánoční
době jsem v duchu a v modlitbě s každým z Vás a přeji Vám, abyste v každé situaci, i v té nejtemnější tmě nacházeli
světlo, které osvěcuje každého člověka, které přišlo na svět v Ježíši Kristu.

Pomalu končí
rok, v němž mi bylo dopřáno poděkovat Pánu za 40 let kněžství a 60 let života. Děkuji z celého srdce i Vám za Vaše
přání i modlitby. Děkuji našemu Pánu také za Vás, za to že spolu tvoříme rodinu církve, jejímž je On středem a zdrojem
lásky a radosti.

Požehnané Vánoce a Boží ochranu a přízeň v nastávajícím roce a stále Vám i Vašim blízkým!

Váš bratr