Pastýřský list k vánočním svátkům 2012

„….. Toto vám bude znamením:
Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." (L
2,12)

Milované sestry a milovaní bratři,

když Bůh činí nové a veliké věci, bývá to obyčejně jinak,
než bychom čekali. Na počátku vánočního evangelia sice slyšíme o těch, kteří vládnou velikým říším, a jejichž
nařízeními se dává do pohybu celý tehdy známý svět, ale i oni jsou vlastně jen součástí dobové kulisy, do níž je
zasazen děj Božího vtělení. Skutečnými hrdiny tohoto příběhu jsou Maria a Josef, obyčejní lidé z galilejského Nazaretu,
kteří i přes Mariino pokročilé těhotenství jsou nuceni vážit dalekou cestu, aby splnili svou poddanskou povinnost. Do
Davidova města Betléma přicházejí pozdě a místo příbytku k přenocování nacházejí jen lidskou přezíravost a lhostejnost.
V chudobě, v těch nejnuznějších podmínkách, jaké si jen můžeme představit, přichází na svět ten, jehož po tisíciletí
očekává svět jako svého Spasitele. Bída a nouze je poznávacím znamením Dítěte, které po narození zabalili do nuzných
hadříků a položili do žlabu pro dobytek.

Proč? Kde je Bůh? Kde je v tomto příběhu naší spásy onen
všemocný vládce řídící ze své nebeské nedostupnosti běh světa, a jehož naše představy nikdy nedosáhnou? Proč dopustil
toto bezpráví a ponížení a proč dopouští i jiná? Co nám chce tímto příběhem říci?

Andělé, zvěstující pastýřům
narození Božího Syna, mluví o znamení, kterým je dítě zabalené v plenkách a položené do jeslí. Co to znamená?

Znamení je pojem, kterým se v evangeliích označuje něco, co ukazuje za sebe samotné, znamení je mostem mezi světem
našich smyslů a neviditelnou duchovní skutečností. To platí o znameních, která provázejí Ježíšův pozemský život, a ukazují, kdo je Ježíš. Stejně tak svátosti, které slavíme, jsou viditelná znamení neviditelné Boží milosti, v nichž se
ve víře setkáváme s živým Bohem.

Dítě v plenkách, položené do jeslí je znamením toho, jak Bůh vstupuje do světa
– jako bezmocné, chudé a v nouzi narozené dítě. Ničím oslňujícím a lidskou pozornost přitahujícím nemůže a ani nechce
nikoho donutit, aby v něj uvěřil. Jediná síla, která nás k němu může přivést, je právě ta bezbranná láska, kterou toto
dítě narozené v chlévě vyjadřuje: Že Bohu jde o člověka. Že Bůh má člověka bezmezně rád a proto se k němu sklání,
navzdory aroganci mocných, navzdory našemu hříchu a zatvrzelému odmítání. Bůh, křehký a zranitelný jako malé dítě, na
cestě za záchranou člověka v Betlémě ukazuje svou blízkost, solidaritu a vůli přijmout i naše utrpení a nést ho spolu s námi.

Právě proto Vánoce nejsou líbivou a lacinou pohádkou. Svědčí o naději, která se rodí v beznadějných
situacích, o víře, která je silnější než lidské zoufání, o životě, který vítězně prochází i branami smrti. U betlémských jeslí smíme nalézat odvahu a sílu postavit se zlu a s Boží pomocí usilovat o  dobro.

Sestry a bratři, v radostné atmosféře Vánoc spolu s Vámi i já opět naslouchám andělskému poselství, které nás přivádí k betlémským jeslím a znovu žasnu a skláním se před tajemstvím Božího vtělení. V Betlémě, stranou od pozornosti lidí,
došlo k zázraku nového stvoření. Bůh se stal člověkem, aby naše lidství už navždy spojil se svým božstvím. Proto jsou
Vánoce novým začátkem, novou šancí pro lidstvo.

Naučme se přijmout tuto naději a s ní i poselství o tom, že Bůh
vstupuje do světa v neokázalé skrytosti, obklopen obyčejnými lidmi, jakými byla Maria s Josefem, pastýři na betlémských
pláních, galilejští rybáři, a jakými jsme i my. Vánoce nás vybízejí, abychom i ve své zdánlivé bezvýznamnosti dokázali
vidět požehnanou budoucnost malého hloučku, kterému nebeský Otec ve své lásce přislíbil své království.

Přeji
Vám všem odvahu objevovat a ve víře číst znamení, v nichž

nám Bůh ukazuje
svou lásku a blízkost.

Přeji Vám a Vašim drahým požehnané Vánoce a Boží ochranu po celý příští rok.

Váš bratr