Pastýřský list k vánočním svátkům 2013

Bůh
se stal člověkem, aby se člověk stal bohem.
(sv. Augustin)

Drahé sestry a drazí bratři,

nepsaným
heslem naší doby je „Být přitom“. Na sociálních sítích jsme ve stálém kontaktu s druhými lidmi a jejich pocity. Díky
masmédiím jsme denně doslova vtahováni přímo doprostřed různých dějů, které se odehrávají i v největší možné
vzdálenosti od nás. Můžeme tak být přítomni mnoha událostem, které naše doba, nebo ti, kteří ovlivňují naše vnímání
světa, považují za významné, ačkoli bychom často nemuseli nebo ani nechtěli. Mnohdy se tak můžeme považovat nejen za
diváky, ale i za přímé účastníky.

Také církev a její liturgie nám odnepaměti nabízí „být přitom“.
Smíme znovu a znovu prožívat dějiny naší spásy, a v nich nacházet své místo a svou úlohu.

A možná více než jiný
čas liturgického roku jsou to právě Vánoce, které nás nutí být v centru dění, být v těsné blízkosti Ježíšových jeslí,
abychom byli svědky něčeho mimořádného, mohli vidět Boha v tvůrčí akci a s úžasem se sklonit před božstvím, které se už
navždy spojilo s naším lidstvím.

Svým způsobem tak činí i svět, v němž Ježíš Kristus a jeho narození už vůbec
nic neznamená, než snad jen letmý zásah něčeho tajemného a plného lásky a lidské blízkosti. To jsou Vánoce a jejich
možná vyprázdněné, a přitom nikdy zcela nevyprázdnitelné kouzlo.

Jenže jsme opravdu „při tom“?

Jako
křesťané, kteří se považujeme za dědice a tak trochu i majitele Vánoc, rádi udělujeme tomu sekulárnímu prostředí kolem
nás zasvěcené rady, jak chápat a prožívat tyto svátky Boží lásky, která neváhala vstoupit do našeho světa a proměnit
ho. Často se přitom ptáme, proč jsou naše slova tak málo účinná, proč je naše poselství o Božím vtělení vzato na milost
jen pár dnů -  jako tradice, bez které se dá zbytek roku docela dobře žít.

Možná je to tím, že – sice jinak než
„nevěřící svět“ – si na Vánoce jen hrajeme. Že nás tajemství Božího vtělení ve skutečnosti nechává stejně lhostejnými a jen mechanicky vykonávajícími své náboženské zvyky, že se chováme stejně jako bibličtí „velekněží a zákoníci lidu“,
kteří hledající pohanské mágy sice poslali do Betléma, ale sami zůstali doma jako by se jich to vůbec
netýkalo.

Možná to není jen prázdnota kolem nás, ale i prázdnota v nás, která znesvěcuje svátky Božího vtělení
víc než konzum světa, který nás obklopuje. Pouhá hra na svátky lásky, smíření a pokoje. Trapné mlčení tam, kde je třeba
dobrým slovem povzbudit, nebo zastavit příval patologické nelásky, absence dobré vůle, přeochotné naslouchání zlým
řečem, negace za každou cenu a především pýcha, s níž bychom chtěli svévolně rozhodovat o něčem, o co jsme se ani
v nejmenším nepřičinili.

Ano, je možné být sice opravdu blízko, ale Betlém Boží lásky minout. Nestačí hrát si na
Vánoce, nestačí oživovat zděděné tradice. Vánoce od nás vyžadují víc: Otevřít svá srdce a nechat je až po okraj naplnit
láskou toho, který k nám přichází, aby nás obdaroval svou chudobou a bezmocí.

Přijmout Vykupitele jsme schopni
jen tehdy, pokud víme, že vykoupení potřebujeme. K betlémským jeslím nejsou povoláni ani představitelé arogantní moci,
ani bezduší vykonavatelé mechanické náboženské tradice. Jen lidská osobnost, která ví, že sama o sobě je prázdná,
nejistá, slabá a neschopná pravé lásky, krásy a pokoje, ta je schopna přijmout Boha, přicházejícího jako dítě narozené
stranou zájmu světa.

„Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal bohem“, píše svatý Augustin. Jen Bůh, který nás
stvořil, ví, kdo skutečně jsme, a jaký je původní cíl naší existence. Proto přichází jako jeden z nás, aby nám vrátil
naše původní lidství, ztracené tehdy, kdy se začaly psát dějiny hříchu. Chceme-li toto ztracené lidství, Boží obraz,
k němuž jsme byli stvořeni, v sobě znovu najít, musíme se vší svou slabostí, se všemi zraněními a životními zklamáními
přijít do Betléma a nechat se Božím dítětem vést do království, které není z tohoto světa.

Zázrak Vánoc se stane
tehdy, když zjistíme, že se svou nenaplněností a touhou po Boží blízkosti nejsme sami. Že z jeskyně Božího narození
vychází stejná záře jako z Ježíšova prázdného hrobu, záře, která nás ozáří, ale nezahanbí.

Přeji Vám všem, aby
narozený Spasitel nalezl příbytek všude tam, kde se budete shromažďovat ke slavení jeho vtělení, ve Vašich rodinách a především ve Vašich srdcích. Ať přináší lásku, pokoj, a září svého narození ať rozjasní Váš život.

Požehnané
Vánoce a vše dobré od Pána v roce 2014 a stále Vám přeji, v modlitbě vyprošuji, a doprovázím svým
požehnáním.

Váš bratr