Pastýřský list k velikonočním svátkům 2011

Pojďte se podívat na místo, kde
ležel.
(Mt 28,6b)

Milované sestry, milovaní bratři,
ani jedno z evangelií nevypovídá o průběhu
Ježíšova vzkříšení, ale všechna shodně přinášejí svědectví o tom, že jeho hrob prvního dne po sobotě zůstal prázdný.
 Je to první, ještě nepřímé setkání s poselstvím Velikonoc, první signál o tom, že Ježíšův příběh nekončí jak čekali
jeho nepřátelé a s čím se smířili jeho učedníci, kteří jedni i druzí neviděli dál, než za jeho
hrob.
Ježíšův prázdný hrob je setkáním pomíjivosti s věčností,  světa Božího se světem lidským. Je to
ruka podaná z druhé strany. Do tohoto příběhu vstoupil Bůh.
Prázdný hrob ještě není důkaz, ale znamení. Vybízí
k přemýšlení, vzbuzuje otázky. Kámen je odvalen, ale rozumné vysvětlení zatím chybí.  Jak k nám promlouvá Ježíšův
prázdný hrob, závisí na každém z nás, na tom, jaký význam i výklad tomuto znamení přisoudíme.
Prázdný hrob je
především znamením Ježíšova vítězství. V pozadí pašijového dramatu tušíme marné čekání mnohých, že Mesiáš se legitimuje
slávou a mocí. To si přejí učedníci, po tom touží celá staletí vyvolený národ, takového Mesiáše vítají zástupy u bran
Jeruzaléma. Ještě na kříži musí slyšet náš Pán z úst rouhajících se ironií zkreslenou ozvěnu tohoto očekávání:
„Jsi-li Mesiáš, sestup z kříže…“ Ano, to je ten vrcholný zázrak, na který všichni čekali. Nestal se však
tehdy, kdy chtěli oni, nýbrž tehdy, kdy chtěl Bůh, třetí den po smrti, kdy už nikdo nic neočekával. Bůh zasahuje do
dějin světa i do našich lidských příběhů často jindy a jinak, než očekáváme, ale vždy jako mocný,  láskyplný a nikdy
neopouštějící.
Prázdný hrob je proto také znamením Boží lásky k člověku, která navzdory našim jistotám i pochybnostem přemohla smrt. Bez ohledu na to, co my považujeme za možné nebo nemožné – Bůh prostě vždycky činí víc, než
my jsme schopni pochopit, vymyslet nebo zařadit do řádu svého života a poznání. Boží láska, která se projevila tím, že
Ježíš Kristus -  Bůh i člověk - prošel naším životem a nesl s námi všechny strasti včetně opuštěnosti, bolestného
umírání a smrti,  dovršila jeho pozemský život vzkříšením, abychom poznali, že i náš život se naplní v jeho otcovské
náruči.
Prázdný hrob je i znamením radosti. Kámen nebyl odvalen proto, aby Ježíš mohl vyjít z hrobu, nýbrž proto,
abychom spolu s prvními svědky vzkříšení i my mohli vejít dovnitř a s radostí se přesvědčit, že náš Pán tam není. Že
jeho smrt nebyla tragédií, ale dokonalou obětí za nás všechny, že jeho slova a činy nepatří minulosti. Je v Otcově
slávě a věčné radosti, ale přitom je stále s námi ve svém slově a svátostech, že je tam, kde se zvěstuje jeho radostná
zvěst o Boží blízkosti a kde se shromažďuje církev u jeho stolu, aby předjímala budoucí věčné společenství s ním.
Tak je prázdný hrob i znamením naděje. V něm je definitivně pohřbena beznaděj naší smrti a spolu s ní i bezvýchodnost našich životních situací. Kristus byl mrtev a smrt je konec lidských možností. Ale tam, kde jsou lidé už
u konce svých možností, své trpělivosti, svých sil, své odvahy, své síly, své lásky a naděje, tam ještě nekončí
možnosti Boží. Velikonoční víra, která se nesměle rodila u Ježíšova prázdného hrobu, nám dává sílu i tam, kde už to
vzdáváme, kde kapitulujeme. Bůh, který vzkřísil svého Syna, bere  do svých otcovských rukou i naše životní
osudy.
Když Bůh vstupuje do našich příběhů, často si s tím nevíme rady stejně jako ženy, které vidíme přicházet to
nedělní ráno. Měly představu o to, co mají dělat, podaří-li se jim odvalit kámen od hrobu: balzamovat mrtvé tělo,
zakonzervovat minulost, uchovat něco, co už není. Ale s novou skutečností nepočítaly. Také  naše řešení velmi často
vycházejí jen z toho, co si dovedeme představit. Aspoň zachraňovat, uchovávat. Zachovat křesťanské hodnoty… Zachránit
alespoň zdání dobrých vztahů… Prázdný hrob ale radí: Nehledat živého mezi mrtvými, nehledat jen východiska, na něž
stačí náš lidský rozum, přijímat z Božích rukou nová řešení a i ty nejbolestnější věci vidět v kontextu Božího plánu
spásy.
Evangelní vyprávění o prázdném hrobu je významným svědectvím o budoucnosti světa. Za celou dobu, co na naší
planetě žijí a umírají lidé, zaplnila se hroby a stále jich přibývá. Ježíšův hrob, který jediný zůstal prázdný,
vypovídá o tom, že naše budoucnost bude bez hrobů. Ježíš vzkříšený a oslavený ukázal celému světu, že hrob není tečkou
za lidským životem. Přijmout ve víře tuto skutečnost, znamená mít naději, že Boží láska zůstává s člověkem za všech
okolností, překonává všechny překážky  a v posledku i jeho vlastní smrt a hrob.
Ježíš byl vzkříšen a je nadějí pro
každého, kdo v něho věří.
Přeji Vám všem požehnané Velikonoce a jsem spojen v modlitbách s Vámi se všemi.
Pokoj
Vám!

Váš bratr +Dušan