Postní poselství biskupa Pavla

¹ Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ² „Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.

⁹ Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni. ¹⁰ Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

¹¹ Nebudete krást ani obelhávat a podvádět svého bližního. ¹² Nebudete křivě přísahat v mém jménu, sice znesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. ¹³ Nebudeš utiskovat a odírat svého druha. Výdělek dělníka, kterého si najmeš, nezůstane u tebe do rána. ¹⁴ Nebudeš zlořečit hluchému a slepému nepoložíš do cesty překážku, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin.

¹⁵ Nedopustíte se bezpráví při soudu. Nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě. ¹⁶ Nebudeš se chovat ve svém lidu jako utrhač, nebudeš ukládat svému bližnímu o život. Já jsem Hospodin. ¹⁷ Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru, ale budeš trestat svého bližního podle práva, a neponeseš následky jeho hříchu. ¹⁸ Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.“

(Lv 19,1–2.9–18)

P O S T N Í   P O Z D R A V   B I S K U P A   P A V L A

Milí přátelé, sestry a bratři,

začínáme postní dobu roku 2023 – na jejím začátku vás chci pozdravit a podělit se s vámi o několik nikoli převratně originálních myšlenek, které by však přes svoji všednost mohly být mnohostranně prospěšné pro užitečné prožití přípravy na Velikonoce.

Biblická čtení letošní předpostní neděle, která jsme slyšeli v kostelech teď při slavení 7. neděle po Epifanii, zejména první čtení z Třetí knihy Mojžíšovy (Lv 19,1–2.9–18) a z Matoušova evangelia (Mt 5,38–48), nám dávají recept na cestu ke svatosti. – O tu nám, Ježíšovým žákům, jde – usilovat o svatost čili být ve svém životě blíže Bohu, žít už tady a teď blízké společenství s naším Stvořitelem, který je svatý a nás ke svatosti volá. (Srov. Lv 19,2b)

Kupodivu to nejsou rituální požadavky, které slyšíme, vlastně to příliš nesouvisí se správným náboženským uctíváním, s askezí v podobě tělesného umrtvování, opakováním modliteb nebo návštěvou chrámu – Hospodinovy požadavky na svatost jsou veskrze sociální. Jsou to totiž pravidla svatosti všedního dne. Ne že by Hospodin Izraelcům neukládal jiná přikázání, ale tato jsou řádem každodenního života.

„Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni. Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro zchudlého a pro hosta.“ (Lv 19,9-10)

Být svatý znamená nevytěžit do mrtě své možnosti maximalizovat prospěch a zisk. Být svatý znamená dát prostor těm druhým, kteří jsou na tom třebas hůř – jsou nějak znevýhodnění, zkrátka nedostali do vínku tolik, co my. Být svatý znamená nesnažit se vyhrát vždycky 10 : 0. „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého,“ (Lv 19,18) končí první čtení předpostní neděle. „Jako sebe samého“ – ne víc. Blížit se k tomu „jako sám sebe“ stačí. Půst je od slova pustit – pustit (maso). A co pustíme, může dobře sloužit někomu, kdo nemá ani co pustit.

Být svatý, to znamená umožnit tomu druhému žít – žít a nechat žít. Tento známý obrat použil Friedrich Schiller v roce 1798, ale jeho poselství je obsaženo už bezpečně ve Starém zákoně – žijte a nechte ty druhé žít.

Kupodivu tak ke svatosti, navzdory našemu očekávání, stačí málo. Bůh nepočítá s tím, že bychom byli jako On – dokonale svatí. Staví nám před oči maximy, o které máme usilovat, každý podle svých schopností a možností. Málo kdo z nás je schopen dělit se půl na půl, abychom my i ti druzí obdrželi stejný benefit, to konečně ani není moc racionální a už vůbec ne motivační nést tíhu práce, a poté polovinu odevzdat. Většina z nás však jistě zvládne pokročit na cestě svatých všedních dnů tím, že „nebudeš paběrkovat“, že část ze svého úspěchu dáš ve prospěch druhým. Nejen že nás to posune po cestě ke svatosti, ale druhým to ulehčí v jejich životních obtížích.

Přeji vám i sobě, abychom se v letošní postní době posunuli na cestě svatosti všedního dne, protože budou-li svaté naše běžné dny, o to víc pak slavnosti, s o to větší radostí oslavíme slavné svátky Pánova zmrtvýchvstání o Velikonocích, navíc třebas o pár kil lehčí a taky svatější. A to není úplně marná matematika, zvláště když nás Čechy rozhodně více zabíjejí nemoci z blahobytu než hlad.

Co se nám podaří během postní doby uspořit, můžeme při Pašijové sbírce, která se uskuteční ve všech farnostech na Květnou neděli 2. dubna 2023 dát do košíčku a podpořit vybraný projekt hospicového díla, který letos zvolila diakonická komise. Anebo podpořit někoho jiného. „Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře,“ jak nás učí náš Mistr a Pán. (Mk 14,7)

Požehnanou postní dobu svatých všedního dne „bez paběrkování“ přeje

+ PAVEL

V PRAZE 19. 2. 2023, 7. NEDĚLE PO EPIFANII