Postřehy z Modré

V neděli 19.08.2012 se část zlínské starokatolické obce vydala na pouť na Modrou a na Velehrad.
Účast byla vpravdě letní, a tak se nás nakonec na Modré v brzkých ranních hodinách objevilo deset, neboť početnější
zbytky farnosti ještě dovolenkovaly nebo naopak pracovaly už několikátou noční za sebou. My, kteří jsme mohli, jsme si
se zájmem prohlédli archeoskanzen, jehož expozice nás uvedla do období zrodu křesťanství na Velké Moravě a mohli jsme
tak na vlastní oči vidět, jak vypadala obydlí prostých lidí, řemeslníků, velmožů či kněží (ano, je tam také
velkomoravská "fara"). Naši slovanští předkové žili jistě život tvrdý, ale nejeden z nás při prohlídce jejich budov
přemýšlel nad tím, že měli faru spojenou se školou (což se tuze líbilo faráři) a mladé rodiny zase ocenily fakt, že
dříve nebylo třeba platit drahou hypotéku na ne o mnoho menší byt, žena se dala rozradostnit lepší kožešinou a rekonstukci šlo provést po dešti prostým zámazem z bláta.Po vstřebání syrovosti života prvních slovanských
křesťanů nás čekal piknik, který připravili David s Kamilou a který jistě vejde do dějin zlínské farnosti, protože byl
famózní. Pán stál při nás a my jsme mohli strávit čas společným stolováním v altánku u tamějšího rybníka nad pečenými
koleny, sekanou, kvašáky a koláčem, a samozřejmě skvělou slivovicí od Pavla. Do toho jsme konverzovali s místními
rybáři, což je bezpochyby také zcela křesťanské, jak vidíme na příkladu našeho Mistra a Pána.

Po posile těla
jsme se přesunuli do překrásného kamenného kostela sv. Jana na Modré, jehož základy pocházejí z doby před příchodem sv.
Cyrila a Metoděje v roce 863 na Velkou Moravu. Zde jsme při eucharistii oslavili den Páně a přijali do společenství
zlínské farnosti nového člena - bratra Pavla, který našel svůj domov ve starokatolické církvi. Kázání mělo oporu v 1.
čtení o Šalamounově volbě moudrosti a bylo apelem na život žitý v dospělé a moudré víře v Hospodina; nikoli v rádoby
duchovním spletenci iracionálních tušení a dojmů, nýbrž v biblicky fundovaném a zvnitřněném postoji k vezdejšímu
lidskému putování.

S posíleným tělem a občerstveným duchem jsme se vydali na nedaleký Velehrad, poznamenaný v posledních staletích snahou o instalaci místa duchovního setkávání křesťanského Východu a Západu právě sem. Zatím se
tam scházejí římští katolíci a uniati a upevňují se v jednotě. Podle všeho v danou chvíli bylo na Velehradě v bazilice
a jejím okolí více starokatolických křesťanů než domácích římských katolíků či sjednocených; tato situace byla však
způsobena nikoli početností naší výpravy, nýbrž oslavami korunovace Panny Marie či čehosi podobného na Svatém Hostýně,
kam se snad sjela celá římskokatolická Morava. A tak, vzhledem k absenci obvyklých jevů, které provázejí poutě na
takovýchto kmenových místech moravského lidového katolicismu, jsme si v klidu mohli prohlédnout baziliku, zastavit se u tumby kardinála Špidlíka, načerpat vodu sv. Ignáce (nikdo tak, světe div se, neučinil) a zakončit naše putování v blízké karmelitánské prodejně, kde jsme nakoupili oplatků, klášterních likérů, obrázků a zbožných knih a mohli jsme tak
prohlásit naši pouť za zdárně skončenou.

Našemu Pánu buď vzdán dík, že nás provázel i v onom parném dni po
stezkách občerstvení těl i ducha a způsobil nám mnohá dobrodiní, z kterých jsme se mohli radovat. Bylo nám tam a spolu
dobře. A přístě jste vítáni i vy!

Fotky pak jsou k vidění zde.