Svatovavřinecká pouť
V den svátku sv.
Vavřince (10. srpna) se v Praze na Petříně slavilo druhé Vavřincovo narození - narození pro Boží království. Takováto
slavnosti - pouti patří veselí, zábava, tanec, ale hlavně bohoslužba. A letos se svatovavřinecká pouť skutečně
odehrávala v tomto duchu. Sice nebyly kolotoče a střelnice, jak bychom čekali, když slyšíme slovo pouť, ale pro děti
byl připraven pestrý program. A večer po eucharistické slavnosti hudební koncerty.
V rané církvi se
křesťané často scházeli k bohoslužbám na hroby mučedníků. Později na těchto místech se stavěli chrámy, nebo se ostatky
mučedníků a svatých dávali do oltáře či do země pod něj. Křesťané začali tento zvyk provozovat z toho důvodu, že
mučedníci, kteří obětovali svůj život pro Krista, prokázali příkladnou víru a důvěru v Ježíše. Křesťané si těchto lidí
velmi vážili a chtěli oslavovat Boha spolu s nimi. A jelikož už s nimi nemohli být fyzicky, tak alespoň toužili být
blízko tomu, co po nich tady na zemi zůstalo.
I náš katedrální chrám má své zasvěcení - sv. Vavřinci. Mladému jáhnovi, který
byl papežem Sixtem II. přijat mezi sedm římských jáhnů. Jednou z jeho povinností bylo starat se o chudé a nemocné. Těm
rozdal za krutého pronásledování peníze všem potřebným. Když se římský císař chtěl obohatit na úkor církve, přivedl
jáhen Vavřinec před císaře chudé a řekl: "Zde je naše věčné bohatství, které vždycky vynáší." Touto svou, dle císaře,
troufalostí si vysloužil mučení, smrt a vstup do Božího království z rozžhaveného roštu. Takovýto světec, který svůj
život naplnil pomocí bližním, kterou chápal jako největší bohatství, by měl být právem patronem katedrálního chrámu a vzorem pro nás v tom, že skutky milosrdenství jsou oním pokladem, který ukládáme v nebesích.
Proto v den svátku
sv. Vavřince (10. srpna) se v Praze na Petříně slavilo druhé Vavřincovo narození - narození pro Boží království.
Takováto slavnosti - pouti patří veselí, zábava, tanec, ale hlavně bohoslužba. A letos se svatovavřinecká pouť skutečně
odehrávala v tomto duchu. Sice nebyly kolotoče a střelnice, jak bychom čekali, když slyšíme slovo pouť, ale pro děti
byl připraven pestrý program. A večer po eucharistické slavnosti hudební koncerty. Program pouti začal přesně v pravé
poledne průvodem kejklířů, kteří chodili po chůdách, žonglovali a vesele zpívali. Děti, která tato neobvyklá událost
zaujala, se pak s nadšením vrhli do různých her a malování křídou na chodník před kostelem. Vrcholem dětského programu
bylo loutkové divadlo divadelní společnosti Studna, ve kterém shlédli pohádku o princi Jaromilovi.
Po té pak
přišel vrchol celé pouti - eucharistická slavnost, při které bylo několik lidí křtěno a biřmováno. Jako perličku, o které bychom se měli zmínit, byl žalm, který dle svého zvyku biskup Dušan zpívá a doprovází se na kytaru. Při poutní
bohoslužbě však k sobě biskup Dušan přibral ještě jednoho kytaristu a dívku, která hrála na dudy. Dudy v kostele byly
jistě pro většinu lidí něčím nevšedním a budou si to ještě dlouho pamatovat a možná jednou vykládat svým vnoučatům a pravnoučatům.
Následný večer na Petříně byl podbarvován hudbou a zpěvem. Pražská farnice Katka Ráchel Benešová
si připravila recitál písní z třicátých let a na klavír ji doprovázel pražský varhaník Vojta Starý. Jako další
vystoupila kapela Zkřoví Band, která také po celý den zpívala repovanou "hitovku" o sv. Vavřincovi. I když koncert
Zkřoví Band byl inzerován jako poslední bod programu, objevilo se překvapení v podobě několika bulharských věřících,
kteří též svou troškou přispěli do kulturního mlýna a zazpívali několik písní, které bychom zařadili do klasického
big-beatového undergroundu. Co říct ještě na závěr? Snad jen to, že ti, kterým se nechtělo šlapat petřínský kopec,
udělali velkou chybu a napravit to mohou příští rok, kdy se určitě bude konat nejméně takto výpravná
pouť.