„Učinil se mnou veliké věci“ - Marie ve starokatolictví

Třicet pět starokatolických teoložek a teologů se shromáždilo 25. - 29. srpna
2008 ve školícím středisku kláštera Srdce Ježíšova v  Neustadt/Weinstrasse k 40. mezinárodní starokatolické teologické
konferenci. Tato konference se poprvé zabývala tématem místa, které zaujímá Maria v životě starokatolické
církve. Konference nejprve vyslechla referáty k historii mariánské zbožnosti (Prof. Günter Esser, Bonn) a ke
starokatolickému postoji k mariologii, který byl vyjadřován především v reakci na ultramontanismem podporovanou
mariánskou úctu, ale později i v rámci bilaterálních teologických dialogů (Prof. Angela Berlis, Utrecht). Následně
byla konference prostřednictvím zpráv z  jednotlivých zemí informována o praxi mariánské zbožnosti v církvích
Utrechtské unie (farář Wietse van der Velde za Nizozemí; vikářka Henriette Crüwell za Německo; Prof. Urs von Arx za
Švýcarsko; farář Dr. Jerzy Bajorek za Polsko; jáhen Petr Jan Vinš za Českou republiku). Anglikánský teolog Fr. Thomas
Seville CR následně podal přehled o  postavení Marie v dějinách Church of England a v rámci jejích jednotlivých
proudů.

Na základě referátů a intenzivních rozhovorů v plénu i pracovních skupinách vydává teologická konference
následující

Prohlášení k postavení Marie v Božím spásném díle
a k otázce starokatolické mariánské zbožnosti:

1. Dle biblického svědectví (podle Lukáše)
   je Maria Bohem vyvolená, aby přivedla na svět Syna Božího, a ve svobodě lásky k Bohu se otevřela působení Ducha
   svatého. Z toho důvodu vidí Mezinárodní starokatolická teologická konference jakékoli vyjádření o Marii primárně
   zdůvodněné mysteriem vtělení Boha v Ježíši Kristu - inkarnací Božího Slova, a  situované v něm. Slovo Boží – zrozené z Otce přede všemi věky, jednoho bytí s Otcem – se stalo tělem z Ducha svatého a Panny Marie a stalo se člověkem
   (nicejsko-cařihradské vyznání víry). Jako matka toho, který přijal celou lidskou přirozenost, je Maria oslavována jako
   Bohorodička (Theotokos – ekumenický koncil v Efezu). Tato vyznání byla vždy zachována v bohoslužebné praxi
   starokatolických církví, například v  krédu, jakož i v commemoratio v rámci eucharistické modlitby, v níž je Maria
   jmenována jako první ze svatých.
2. Namísto jisté zdrženlivosti minulosti, kterou lze vysvětlit odmítnutím
   ultramontánních forem zbožnosti 19. století, se jeví v  současných liturgických knihách větší otevřenost pro texty
   zmiňující a  chválící Marii. Mariina cesta víry je rovněž ve větší míře velebena v  písních a modlitbách (jako typos
   Církve; obraz našeho budoucího naplnění v Bohu; vzor věřících, v němž vítězí postava Krista; sestra v utrpení; další
   poetické obrazy). Rovněž role Marie coby přímluvkyně, která přichází ke slovu v nepřímé (orace, preface) i v přímé
   (Kristovská litanie či litanie ke všem svatým, Ave Maria) formě, se nově stává viditelnou. Kromě toho se rozšiřuje
   přítomnost mariánských soch a obrazů ve starokatolických bohoslužebných prostorách.

   Ukazuje se tak jasnější
   souznění se slovy Magnificat: „budou mne blahoslavit všechna pokolení“. Přitom je však pečlivě zachováván takový
   charakter oslavy Marie, který je doxologický a obrácený k Bohu a Kristu. Praxe v jednotlivých starokatolických
   církvích je ovšem rozdílná, v  závislosti na dějinném kontextu, jak se ukazuje zejména v Polsku. Konference přitom
   konstatuje, že liturgie, teologická reflexe a  praktické formy úcty si navzájem ne vždy odpovídají.

3. Ve
   vztahu k oběma mariánským dogmatům z let 1854 a 1950 se dosud starokatolická teologie vyjadřovala odmítavě. V Utrechtském prohlášení z  roku 1889 je uvedeno: „Odmítáme také prohlášení Pia IX. z roku 1854 o  neposkvrněném početí
   Mariině jako nezaložené na Písmu svatém a tradici prvních staletí.“. Podobně se vyjádřila k oběma dogmatům Mezinárodní
   biskupská konference Utrechtské unie (1950) a Smíšená pravoslavně-starokatolická komise pro dialog (1977). Na základě
   konstatované otevřenosti pro postavu Marie a v kontextu bilaterálních ekumenických dialogů se jeví, že není vyloučené
   nové zvážení těchto odmítnutí v případě jejich nové závazné římskokatolické interpretace.

Neustadt/Weinstrasse 29. srpna 2008
překlad Petr Jan
Vinš