EN | DE | LAT

Ústava Starokatolické církve v České republice

HLAVA I
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1
Sebepojetí Starokatolické církve v České republice

(1) Starokatolická církev v České republice (dále jen „starokatolická církev“) je partikulární církví Božího lidu, která je součástí jedné, svaté, všeobecné a apoštolské Církve, mající svůj základ v Božím díle spásy uskutečněném v Ježíši Kristu, která v Duchu svatém věrně setrvává na apoštolských základech, zřízení a bohoslužbě, vyznává víru nerozdělené Církve prvního tisíciletí a spravuje své záležitosti autonomně.

(2) Křesťané shromáždění ve starokatolické církvi zachovávají víru staré Církve, jak byla předávána apoštoly a svědky víry a zůstala vyjádřena v ekumenických vyznáních víry a ve všeobecně uznávaných dogmatech a rozhodnutích ekumenických koncilů nerozdělené Církve prvního tisíciletí. 

(3) Historickým důvodem, pro nějž katoličtí křesťané v těžké nouzi svědomí byli nuceni vytvořit autonomní církevní organizaci, a který stále trvá, je nemožnost přijetí naukových výroků I. vatikánského koncilu (1870) o univerzálním jurisdikčním primátu římského biskupa a jeho neomylnosti ve věcech víry a mravů, protože stojí v rozporu s Písmem svatým, jakož i vírou a naukou staré Církve.

(4) Starokatolická církev se hlásí též k cyrilometodějské tradici, k odkazu Mistra Jana Husa, Mistra Jana Rokycany a české katolické církve podobojí. V těchto svých historických předchůdcích spatřuje duchovní kontinuitu hledání a nalézání tvářnosti katolicity a apostolicity ve věrnosti Písmu svatému a apoštolské pratradici staré a nerozdělené Církve. V souladu s tím starokatolická církev používá i historický název Česká katolická církev podobojí  (Ecclesia catholica sub utraque Bohemiae).

(5) Starokatolická církev je členkou Utrechtské unie starokatolických církví a biskupů stojících v jejich čelech. V Mezinárodní biskupské konferenci Utrechtské unie je zastupována biskupem starokatolické církve. Cílem Utrechtské unie je především zachovávání katolicity v jednotě předávání víry, přičemž je zachována plná autonomie starokatolické církve ve všech správních věcech, jichž se týkají ustanovení tohoto předpisu.

(6) Starokatolická církev usiluje o to, aby sloužila jako nástroj a zprostředkující článek při sjednocování rozdělených křesťanů, církví a jiných křesťanských církevních společenství, při uvědomování si jednoty Kristovy Církve.

(7) Starokatolická církev je založena na episkopálně-synodálním zřízení a je místní církví (diecézí) ve starocírkevním smyslu. Biskup vede bezprostředně starokatolickou církev za spolupůsobení a spolurozhodování lidu Božího shromážděného ve starokatolické církvi. 

(8)  Členové starokatolické církve se ve svobodě svědomí zavazují žít ve shodě se svojí církví, ctít její řády a zasazovat se za zájmy a jednotu této církve.                  

§ 2
Členství ve starokatolické církvi

(1) Členem starokatolické církve se stává fyzická osoba, která byla pokřtěna ve starokatolické církvi a může se jím stát i osoba, která byla pokřtěna v jiné křesťanské denominaci a dobrovolně se přihlásila ke starokatolické církvi a byla do ní přijata.

(2) Právo rozhodovat o přijetí osoby, která se dobrovolně přihlásila ke starokatolické církvi, náleží farní radě farnosti, do které se taková osoba přihlásila.  Pokud farní rada žadatele o členství odmítne, má takový žadatel právo obrátit se na farní shromáždění dané farnosti, které o jeho žádosti rozhodne s konečnou platností.

(3) Obdobně se postupuje při přestupu z jedné farnosti do druhé. Farář farnosti, do které je nový člen přijat, je povinen o tom informovat faráře jeho původní farnosti.

(4) Členství ve starokatolické církvi zaniká dobrovolným vystoupením nebo úmrtím. 

(5) O zániku členství pořídí farář záznam v seznamu členů příslušné farnosti. 

(6) Starokatoličtí věřící, kteří nepatří do žádné farnosti, jsou zapsáni v seznamu členů církve na biskupství. 

§ 3
Starokatolická církev a stát

(1) Starokatolická církev je samostatnou právnickou osobou podle práva České republiky. Název starokatolické církve je „Starokatolická církev v České republice“ nebo zkráceně „Starokatolická církev v ČR“.

(2) Starokatolická církev svou činnost vyvíjí v souladu s právním řádem České republiky.

(3) Sídlem starokatolické církve jako právnické osoby je Praha.

(4) Starokatolická církev zřizuje podle práva České republiky další právnické osoby nebo se může stát společníkem další právnické osoby. Za účelem plnění svých úkolů může starokatolická církev rovněž zřizovat příslušná účelová zařízení.

HLAVA II
ORGÁNY STAROKATOLICKÉ CÍRKVE

Orgány starokatolické církve jsou:

a) synoda,
b) biskup,
c) synodní rada.

HLAVA III
SYNODA

§ 4

(1) Synoda je vrcholným orgánem starokatolické církve. Její volení laičtí delegáti zastupují jednotlivé farnosti. Synoda představuje, usměrňuje a podporuje život starokatolické církve, přijímá některé vnitřní předpisy a ve všech otázkách starokatolické církve jí přísluší definitivní rozhodnutí, s výjimkou záležitostí věroučných a záležitostí, jež jsou vyhrazeny biskupovi mocí jeho úřadu. 

(2) V případě sporu o to, zda je nějaká záležitost věroučné povahy či o to, zda je vyhrazena biskupovi mocí jeho úřadu, vyjádří své stanovisko ohledně povahy této záležitosti teologická komise a konečné rozhodnutí učiní synoda dvoutřetinovou většinou všech hlasů. V případě, že synoda rozhodne podle předcházející věty, že jde o záležitost, o níž jí přísluší definitivní rozhodnutí, bude rozhodování o takové záležitosti považováno za rozhodování o záležitosti zásadního významu. 

(3) Všechny orgány starokatolické církve jsou synodě odpovědné za vedení oblastí jim svěřených.

§ 5
Složení synody

(1) Členy synody jsou:

a) biskup,
b) členové synodní rady,
c) řádně ustanovení faráři,
d) řádně zvolení zástupci kněží a jáhnů, kteří nejsou faráři,
e) zvolení laičtí delegáti farností.

(2) Delegáty podle odst. 1 písm. d) volí ze svého středu kněží a jáhni, kteří nejsou faráři nebo administrátory, přičemž tuto volbu organizuje synodní rada.

(3) Delegáty podle odst. 1 písm. e) volí farní shromáždění ze svých laických členů.

(4) Zvolení duchovního laickým delegátem farnosti není ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) přípustné.

§ 6
Působnost synody

Synoda:

a) přijímá a mění Ústavu,
b) vydává prováděcí předpisy Ústavy, a to: Jednací řád synody; Řád volby biskupa, synodní rady a orgánů zřízených synodou, Ekonomický řád a Disciplinární a soudní řád,
c) vydává, mění a doplňuje další předpisy starokatolické církve, není-li tato pravomoc svěřena Ústavou synodní radě,
d) přijímá konečná rozhodnutí ve vztazích ke státu, jiným církvím a náboženským společnostem či třetím osobám, není-li takové rozhodnutí vyhrazeno Ústavou jinému orgánu,
e) s konečnou platností rozhoduje ve vnitrocírkevních záležitostech duchovních i laiků,
f) volí biskupa a pověřuje synodní radu, aby požádala Mezinárodní biskupskou konferenci Utrechtské unie o jeho vysvěcení, a rozhoduje o pozbytí úřadu biskupa,
g) rozhoduje o případném hmotném zabezpečení výkonu biskupského úřadu,
h) volí synodní radu,
i) volí členy odborných komisí synody,
j) ukládá církevní příspěvek,
k) rozhoduje o zániku starokatolické církve jako právnické osoby.

§ 7
Svolání synody

(1) Řádná synoda se koná nejméně jednou za tři roky. Termín konání příští synody stanoví synoda na konci svého jednání.

(2) Řádnou synodu svolává biskup. Pokud biskup i přes opakované upozornění synodní radou řádnou synodu nesvolá, je oprávněna tak učinit synodní rada. Nesvolá-li řádnou synodu ani synodní rada, je tak oprávněna společně učinit třetina farností. 

(3) Biskup svolá mimořádnou synodu

a) z vlastního podnětu po schválení synodní radou,
b) požádá-li o svolání mimořádné synody více než polovina farností,
c) požádají-li o to alespoň dvě třetiny členů synodní rady.

(4) Biskup je povinen svolat synodu na žádost podle odst. 3 písm. b) a c) do dvou týdnů a svolaná synoda se musí konat do dvou měsíců od svolání. V případě, že biskup synodu podle odst. 3 písm. b) a c) nesvolá, postupuje se obdobně podle ustanovení § 7 odst. 2.

§ 8
Jednání synody

(1) Synodě předsedá biskup a v jeho nepřítomnosti místopředseda synodní rady. Není-li přítomen ani místopředseda synodní rady, předsedá jednání synody synodou pověřený člen synodní rady.

(2) Jednání synody jsou veřejná. Veřejnost může být na žádost předsedajícího, synodní rady nebo alespoň jedné třetiny přítomných členů vyloučena, a to pro celou dobu synody nebo pro jednotlivé projednávané body.

(3) Synoda je usnášeníschopná, pokud se jí účastní více než polovina všech členů synody. Není-li dále stanoveno jinak, usnáší se synoda nadpoloviční většinou přítomných členů synody. 

(4) Při výkonu působnosti podle ustanovení § 6 písm. b), c) a h) se synoda usnáší nadpoloviční většinou přítomných členů synody. Při výkonu působnosti podle ustanovení § 6 písm. a) se synoda usnáší dvoutřetinovou většinou přítomných členů synody. Při výkonu působnosti podle ustanovení § 6 písm. e) a f) se synoda řídí podle zvláštního předpisu. Při rozhodování o záležitosti zásadního významu se synoda usnáší tříčtvrtinovou většinou všech členů synody.

(5) K platnosti usnesení synody je třeba jeho vyhlášení. Usnesení synody biskup nejpozději do dvou týdnů vyhlašuje na webových stránkách církve. Usnesení synody nabývá účinnosti dnem vyhlášení, nestanoví-li synoda jinak.

(6) Bližší podrobnosti svolání synody a jejího jednání stanoví zvláštní předpis.

HLAVA IV
BISKUP

§ 9

(1) Biskupovi je svěřena skrze volbu a svěcení mocí jeho následnictví v apoštolském úřadu trojí služba jemu svěřené společenství věřících posvěcovat, učit a řídit. Biskup požívá všech práv a má veškeré povinnosti, které ekumenické koncily staré a nerozdělené Církve a nezpochybnitelná starokatolická tradice připisují biskupskému úřadu. Na biskupově službě řízení participuje v rozsahu stanoveném touto Ústavou synodní rada, jejímž je biskup z titulu své služby členem a které předsedá.

(2) Biskup má právo působení ve všech farnostech a bohoslužebných prostorách starokatolické církve a uděluje svátosti a svěcení vyhrazená biskupům. 

(3) Biskup řídí liturgický život církve. Má právo konat bohoslužbu a kázat v každé farnosti či v každém bohoslužebném prostoru, užívaném starokatolickou církví. Vizituje všechny farnosti a součásti církve a s výsledkem seznamuje synodní radu. Je-li přítomen bohoslužbě, z titulu své funkce jí předsedá, nerozhodne-li jinak. Biskup zpracovává a reviduje liturgické materiály církve. 

(4) Biskupu náleží přednostní právo a povinnost zvěstovat ve starokatolické církvi Boží slovo a učit.

(5) Biskup je také zodpovědný za duchovní formaci a vzdělávání duchovních.

(6)  Biskup dále zejména:

a) svolává synodu,
b) vykonává dozor nad hospodářskými záležitostmi církve,
c) v rozsahu Ústavou daných kompetencí vydává předpisy a rozhodnutí týkající se starokatolické církve,
d) zastupuje starokatolickou církev navenek.

(7)  Sídlem biskupství je Praha.

§ 10
Volba biskupa

(1) Biskupa volí synoda.

(2) V případě uprázdnění biskupského stolce svolá místopředseda synodní rady do dvou měsíců synodu k volbě biskupa. Ustanovení § 7 odst. 2 věty druhé a třetí se použije obdobně. 

(3) Do biskupské služby je volitelný kněz pověřený službou ve starokatolické církvi, který dosáhl věku nejméně 35 let, v době volby působí nejméně 10 let v pastoraci starokatolické církve, má pobyt na území České republiky a osvědčí víru, znalosti, mravy a další osobní vlastnosti odpovídající náročnosti biskupské služby.

(4) Volbou se stává kněz biskupem elektem a do přijetí svěcení vykonává zvolený biskup funkci administrátora starokatolické církve, v případě, že je biskupský stolec uprázdněn.

(5) Synodní rada požádá Mezinárodní biskupskou konferenci Utrechtské unie do dvou týdnů od zvolení biskupa o jeho vysvěcení. Biskupem se biskup elekt stává vysvěcením.

(6) Bližší podrobnosti volby biskupa stanoví zvláštní předpis.

§ 11
Ukončení služby

(1) Služba biskupa zaniká úmrtím, odchodem do emeritury v důsledku dosažení věku 65 let, odchodem do emeritury rezignací nebo vyslovením ztráty úřadu synodou.

(2) Do emeritury odchází biskup nejpozději v 65 letech. Synoda může biskupovi jeho setrvání v úřadě prodloužit maximálně na dobu tří let. Emeritnímu biskupovi ve starokatolické církvi náleží úcta pro jeho zkušenosti a nabyté postavení v církvi. Je-li to možné, na vyzvání úřadujícího biskupa se účastní biřmování, kněžských svěcení a dalších svátostných úkonů vlastních biskupovi mocí biskupského svěcení nebo se podílí na konkrétní duchovní správě. 

(3) Samým faktem pozbývá biskup úřadu v důsledku odpadnutí od víry vyznané při biskupském svěcení. Pozbytí úřadu v takovém případě konstatuje synoda po vyslechnutí teologické komise a Mezinárodní biskupské konference Utrechtské unie.

(4) Na návrh synodní rady nebo nejméně poloviny farností hlasuje synoda o vyslovení ztráty úřadu, pokud se osoba biskupa zvláště závažným způsobem protiví vlastnostem podle § 10 odst. 3, zanedbává-li biskup podstatným způsobem svévolně své povinnosti nebo není-li dlouhodobě pro svůj zdravotní stav schopen zastávat úřad.

§ 12
Administrátor církve

(1) Do dvou týdnů po uprázdnění biskupského stolce, případně nezdaří-li se volba biskupa, zvolí do doby zvolení nového biskupa synodní rada administrátora církve z řad řádně ustanovených kněží starokatolické církve.

(2) Administrátor starokatolické církve vykonává pravomoc ve stejném rozsahu jako biskup, s výjimkou výkonu práv a povinností, jež jsou vlastní biskupovi mocí biskupského svěcení. 

(3) Úřad administrátora církve zaniká volbou a slibem nového biskupa. 

(4) Služba administrátora starokatolické církve zaniká rovněž jeho úmrtím, odchodem do emeritury v 65 letech, rezignací nebo odvoláním synodní radou či synodou.  

§ 13
Generální vikář

(1) Biskup může se souhlasem synodní rady jmenovat generálního vikáře z řad duchovních pověřených službou ve starokatolické církvi. Generálním vikářem nemůže být jmenován duchovní, který je s biskupem ve vztahu příbuzenství či švagrovství.

(2) Generální vikář má pro celou diecézi řádnou plnou moc ve všech správních záležitostech jako biskup; v záležitostech pastoračních pak podle rozsahu zmocnění biskupem. 

(3) Generální vikář se ze své služby zodpovídá biskupovi.

(4) Generální vikář se může účastnit zasedání synodní rady. Za přítomnosti biskupa má poradní hlas a v jeho nepřítomnosti plné hlasovací právo; synodní radě však nepředsedá.

(5) Služba generálního vikáře končí:

a) úmrtím,
b) rezignací,
c) odvoláním biskupem,
d) uprázdněním biskupského stolce,
e) volbou a slibem biskupa elekta, byl-li generálním vikářem administrátora církve

HLAVA V
SYNODNÍ RADA

§ 14

(1) Synodní rada spravuje starokatolickou církev v době, kdy nejedná synoda.

(2) Synodní radu je sedmičlenná a tvoří ji z titulu své služby biskup, který radě předsedá a dále volení dva zástupci z řad duchovních a čtyři volení zástupci z řad laiků.

(3) Volené členy synodní rady volí synoda na závěr svého jednání podle zvláštního předpisu vydaného synodou.

(4) Volenými členy synodní rady mohou být jen osoby, které přináležejí do starokatolické církve nejméně tři roky, požívají občanské bezúhonnosti a jsou plně způsobilé k právním úkonům. Vyjma biskupa nesmí být více než dva členové synodní rady členy jedné farnosti. 

(5) Členy synodní rady se nemohou stát nebo jimi nadále být osoby stojící navzájem ve vztahu příbuzenství či švagrovství a dále generální vikář, jiný pracovník biskupství, ekonom a účetní církve.

(6) Volený člen synodní rady může být zvolen nejvýše třikrát po sobě na tři po sobě následující volební období.

(7) Mandát člena synodní rady se vykonává osobně a zmocnění k hlasování je nepřípustné.

§ 15
Předsednictví

Synodní radě předsedá biskup. Synodní rada volí z laických členů místopředsedu synodní rady. Místopředseda synodní rady řídí jednání synodní rady v nepřítomnosti biskupa a vykonává další úkoly svěřené mu touto Ústavou, rozhodnutími synodní rady či vnitřními předpisy. 

§ 16
Zánik funkce člena synodní rady

(1) Funkce voleného člena synodní rady zaniká uplynutím funkčního období, úmrtím, rezignací, pozbytím předpokladů volitelnosti a vystoupením ze starokatolické církve. Pozbytí bezúhonnosti konstatuje synodní rada nadpoloviční většinou všech svých členů. Funkce voleného laického člena synodní rady rovněž zaniká jeho svěcením.

(2) Funkční období synodní rady je vymezeno dobou od zvolení do zvolení nové synodní rady.

(3) Uvolní-li se místo voleného člena synodní rady před uplynutím funkčního období synodní rady, nastupuje na jeho místo náhradník. Náhradníky tvoří dva zástupci duchovních a dva zástupci laiků, kteří jsou voleni jako náhradníci bezprostředně po volbě synodní rady. 

(4) Pokud na uprázdněné místo nemůže nastoupit žádný náhradník, může synodní rada kooptovat zvolením na takové uprázdněné místo jiného člena, a to na uprázdněné místo duchovního osobu z řad řádně ustanovených duchovních a na uprázdněné místo laika osobu z řad členů farního shromáždění některé farnosti.

§ 17
Působnost synodní rady

Synodní rada:

a) spravuje majetek starokatolické církve a stanoví biskupovi rozsah jeho hospodářských oprávnění,
b) uvádí usnesení synody v život,
c) schvaluje rozpočet a závěrečný účet starokatolické církve,
d) každoročně zveřejňuje výroční zprávu starokatolické církve,
e) zřizuje církevní právnické osoby, účelová zařízení a schvaluje nabývání účasti na právnických osobách,
f) zřizuje a obsazuje honorovaná pracovní místa v církvi,
g) volí a odvolává administrátora starokatolické církve,
h) zřizuje a ruší vikariáty, jmenuje a odvolává vikáře a určuje mu rozsah činností,
i) určí způsob likvidace a jmenuje likvidátora při zániku starokatolické církve jako právnické osoby,
j) v odůvodněných případech ruší rozhodnutí farností a církví zřízených právnických osob a nahrazuje je svými,
k) rozhoduje o nucené správě farnosti nebo právnické osoby zřízené církví, jmenuje nuceného správce a stanoví mu rozsah oprávnění,
l) vykonává dohled nad hospodařením církve a jí zřízených právnických osob,
m) seznamuje synodu se stavem hospodaření církve.

§ 18
Jednání synodní rady

(1) Synodní rada jedná podle potřeby, nejméně však dvakrát ročně, přičemž jednání prostřednictvím videokonference nebo telekonference jakož i hlasování per rollam ať už listem nebo prostředky elektronické komunikace je přípustné, vysloví-li s tím souhlas nadpoloviční většina členů rady.

(2) Z každého jednání synodní rady se pořídí zápis, který obsahuje zaznamenání navrženého bodu jednání, stručný obsah rozpravy a bylo-li přijato usnesení, pak i jeho text.

(3) Jednání synodní rady svolává předsedající, a to po konzultaci vhodného termínu s ostatními členy synodní rady. Pokud synodní radu dle § 18 odst. 1 nesvolá předsedající i přes opakované upozornění členů synodní rady, může ji svolat alespoň nadpoloviční počet jejích členů.

(4) Synodní rada je usnášeníschopná, jsou-li jednání přítomni alespoň čtyři její členové. Synodní rada svá usnesení přijímá nadpoloviční většinou všech jednání přítomných členů. Při rovnosti hlasů může rozhodnout předsedající.

(5) Synodní rada jedná podle programu, který schválí na začátku svého jednání. 

(6) Všechny body programu jsou projednány a synodní radou vzaty na vědomí nebo je k nim přijato usnesení.

(7) Zápisy z jednání synodní rady jsou i s ohledem na ochranu osobních údajů a práva na ochranu soukromí osob důvěrné. Synodní rada je však povinna z každého jednání zveřejnit na webových stránkách církve komuniké, obsahující podstatné záležitosti.

(8) Každý člen církve, který osvědčí, že některou informaci z jednání synodní rady potřebuje pro uplatnění svých práv, má možnost na biskupství získat konkrétní informaci, týkající se jeho věci.

HLAVA VI
FARNOSTI

ODDÍL PRVNÍ
FARNOST

§ 19

(1) Farnost je místní společenství věřících starokatolické církve, které se zřizuje na dobu neurčitou a v němž je duchovní správa svěřena pod autoritou biskupa faráři.

(2) Název farnosti, nerozhodne-li synodní rada jinak, zní:  „Starokatolická farnost v(e)...“

(3) Farnost navenek zastupují farář a předseda farní rady, přičemž statutárním zástupcem, je-li farnost právnickou osobou, je vždy farář

 (4) Členové farnosti jsou evidováni v seznamu členů, přičemž je možné být členem pouze jedné farnosti. Se zápisem v seznamu členů je spojena možnost dovolávat se práv člena farnosti.

§ 20
Vznik a zánik farnosti

Synodní rada rozhoduje o vzniku nebo zániku farnosti a může jí přiznat právní subjektivitu podle práva České republiky. 

§ 21

(1) Pastorační správu farnosti vykonává farář a biskup. V ostatních záležitostech je farnost spravována farním shromážděním a farní radou, případně zastoupením farnosti nebo nuceným správcem.

(2) Kde je to vhodné, může synodní rada po projednání s faráři a administrátory působícími v určeném teritoriu jmenovat vikáře a pověřit jej koordinací pastorace na vymezeném území vikariátu, přičemž samostatnost farností tím není dotčena.

Orgány farnosti

Farní shromáždění

§ 22

(1) Orgánem reprezentujícím celou farnost je farní shromáždění.

(2) Členy farního shromáždění jsou farář a všichni členové farnosti zapsaní v seznamu členů příslušné farnosti, kteří dosáhli věku osmnácti let, zúčastňují se pravidelně a aktivně života církve, přispívají k její činnosti a je-li synodou stanoven povinný příspěvek, hradí jej.

(3) Aktualizovaný jmenný seznam členů farního shromáždění zveřejní farní rada v místě konání bohoslužeb do konce prosince každého roku a zároveň nejméně dva týdny před farním shromážděním.

(4) Proti neuvedení v seznamu členů farního shromáždění se člen farnosti může odvolat k synodní radě cestou farní rady příslušné farnosti, přičemž odvolání nemá odkladný účinek.

(5) Farního shromáždění se může zúčastnit rovněž zástupce synodní rady, který však nemá hlasovací právo.

§ 23

Farní shromáždění:

a) volí a odvolává faráře,
b) volí a odvolává farní radu,
c) volí laické delegáty farnosti na synodu,
d) schvaluje rozpočet a závěrečný účet farnosti,
e) rozhoduje o vybírání církevního příspěvku, pokud byl stanoven rozhodnutím synody,
f) rozhoduje o využití části církevního příspěvku na potřeby farnosti,
g) rozhoduje o dispozicích s majetkem farnosti a jde-li o úkon týkající se nemovitosti nebo který si vyhradila synodní rada, podléhá rozhodnutí farního shromáždění souhlasu synodní rady,
h) podává návrhy pro jednání synody,
i) usnáší se na návrhu na svolání mimořádné synody,
j) se souhlasem synodní rady zřizuje právnické osoby farnosti.

§ 24

(1) Farní shromáždění se koná podle potřeby, nejméně však jedenkrát v roce.

(2) Farní shromáždění svolává farní rada spolu s farářem. Oznámení o svolání musí být zveřejněno opakovaně při pravidelných bohoslužbách, vývěskou v místě konání bohoslužeb a na webových stránkách církve nejméně měsíc před zamýšleným datem konání, spolu s uvedením navrhovaného programu jednání. 

(3) Farní shromáždění se svolá vždy, pokud o to požádá nejméně 10 % členů farnosti starších osmnácti let. Případné řešení sporu o svolání farního shromáždění je v kompetenci synodní rady.

(4) Jednání farního shromáždění předsedá a řídí je předseda farní rady; v jeho nepřítomnosti kterýkoli člen farní rady.

(5) Farní shromáždění je usnášeníschopné, je-li přítomno minimálně 15 % členů farního shromáždění ve smyslu ustanovení § 22 odst. 2, 3 a 4. V případě, že svolané farní shromáždění nenaplní ustanovení věty první, nově svolané shromáždění je usnášeníschopné bez ohledu na počet přítomných. 

(6) Farní shromáždění přijímá usnesení nadpoloviční většinou přítomných členů. 

(7) O jednání farního shromáždění se pořizuje zápis, který po jeho skončení předseda farní rady bez zbytečného odkladu v elektronické podobě zašle synodní radě.

(8) Mandát člena farního shromáždění se vykonává osobně a zmocnění k hlasování je nepřípustné.

Farní rada

§ 25

(1) Farní rada je stálým zastoupením farního shromáždění.

(2) Členy farní rady jsou farář  a volení členové farního shromáždění, kterými mohou být laici i duchovní, přičemž počet laických členů farní rady musí tvořit většinu.

§ 26

(1) Do farní rady volí farní shromáždění nejméně dva a nejvýše šest členů.

(2) Podmínkou volitelnosti laického člena farní rady  je členství ve farnosti, příslušnost k farnímu shromáždění a nejméně roční členství v církvi, věk nejméně osmnáct let a plná způsobilost k právním úkonům. 

(3) Funkční období volených členů farní rady činí tři roky a opětovná volba je přípustná.

(4) Uvolní-li se místo voleného člena farní rady před uplynutím funkčního období, zvolí farní rada náhradníka z členů farnosti; podmínky volitelnosti, jde-li o laika, jsou shodné s ustanovením odst. 2.

§ 27

Funkce voleného člena farní rady zaniká:

a) uplynutím funkčního období,
b) úmrtím,
c) rezignací,
d) odvoláním farním shromážděním.

§ 28

Farní rada volí ze svých laických členů předsedu. Dále volí tajemníka. Tajemník je spolu s farářem zodpovědný za pořizování zápisů a vedení agendy farnosti.

§ 29

Farní rada:

a) připravuje návrh rozpočtu a závěrečného účtu farnosti,
b) ustanovuje služby ve farnosti,
c) vykonává veškeré úkoly spojené se spravováním a rozvojem farnosti, nejsou-li Ústavou svěřeny farnímu shromáždění nebo faráři .

§ 30

(1) Farní rada jedná podle potřeby. Jednání farní rady svolává neformálně předseda farní rady po dohodě s farářem. Jednání farní rady řídí předseda farní rady a v jeho nepřítomnosti kterýkoliv ze členů.

(2) Farní rada je usnášeníschopná, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích členů a k přijetí usnesení je zapotřebí nadpoloviční většiny hlasů přítomných členů.

(3) O jednání se pořizuje zápis, který je u faráře k dispozici k nahlédnutí členům farnosti, biskupovi a synodní radě.

(4) Nelze-li ve farnosti ustavit farní radu, farní shromáždění zvolí jednoho laického člena farnosti, který splňuje podmínky volitelnosti do farní rady. Zvolený člen farnosti tvoří spolu s farářem zastoupení farnosti a spolu vykonávají funkci farní rady. Zastoupení farnosti se usnáší jednomyslně.

(5) Mandát člena farní rady se vykonává osobně a zmocnění k hlasování je nepřípustné.

Farář

§ 31

Farář se podílí na pastýřské službě církve a pod autoritou biskupa a ve spojení s farní radou vede farnost. Zvláštním způsobem mu náleží služba zvěstování, slavení svátostí, pastorace a diakonie v jím vedené farnosti. Farář je všem členům církve, kteří se zdržují v jeho pastorační oblasti, zavázán k duchovním službám, a to bez ohledu na jejich členství ve farnosti.

§ 32
Ustanovení faráře 

(1) Připravovanou volbu faráře je farní rada povinna nejméně tři měsíce předem oznámit synodní radě a zveřejnit předpokládané datum volby a kontakt pro uchazeče o službu faráře na webových stránkách církve.

(2) Faráře volí farní shromáždění prostou většinou hlasů. Volbu faráře potvrdí a nového faráře jmenuje biskup. Odmítne-li biskup faráře jmenovat, mají zvolený farář i farnost právo ve lhůtě jednoho měsíce podat odvolání k synodní radě. 

§ 33
Volitelnost faráře

Předpokladem volitelnosti je příslušnost kandidáta ke společenství kněží starokatolické církve, osvědčení v pastoraci, bezúhonnost, zdravotní způsobilost, věk nižší než 65 let (emeritní věk) a získání potvrzení o volitelnosti, které vydá synodní rada.

§ 34
Uvedení faráře do služby 

(1) Před uvedením do služby farář spolu s farní radou provedou inventarizaci vybavení kostela, archivu a ostatního majetku farnosti a učiní o tom zápis.

(2) Biskup nebo jím pověřený kněz uvede během bohoslužby faráře do služby ve farnosti, která si jej zvolila, přičemž farář složí nicejsko-cařihradské vyznání víry a přihlásí se k Utrechtskému prohlášení z roku 1889.

(3) Během uvedení do služby obdrží farář od biskupa jmenovací dekret a výpis z rejstříku církevních právnických osob, je-li farnost právnickou osobou podle práva České republiky.

§ 35
Úkoly faráře

(1) Farář má výlučné právo k výkonu duchovenské služby vyplývající z jeho svěcení na území své farnosti, přičemž práva biskupa tímto ustanovením nejsou dotčena. Jiný duchovní starokatolické církve může na území takové farnosti působit, pokud je k tomu zmocněn biskupem, delegován farářem nebo v případě nouze. 

(2) Farář vede spolu s farní radou seznam členů farnosti. V něm jsou u všech členů zaznamenány jejich osobní údaje v rozsahu, který určí synodní rada. Farář a tajemník farní rady provádí průběžnou aktualizaci seznamu členů. 

(3) Farář je odpovědný za archivování veškeré dokumentace týkající se farnosti.

(4) Farář plní i ostatní úkoly stanovené předpisy církve.

§ 36
Skončení služby faráře 

(1) Služba faráře zaniká:

a) úmrtím,
b) odchodem do emeritury ve věku 65 let,
c) zbavením úřadu,
d) rezignací,
e) odvoláním farním shromážděním,
f) zánikem farnosti.

(2) Při odchodu faráře se provádí inventarizace. O inventarizaci se provádí zápis, který bude součástí archivní dokumentace farnosti.

Administrátor farnosti

§ 37

(1) Se souhlasem synodní rady může biskup jmenovat administrátora farnosti z řad duchovních starokatolické církve a není-li to možné tedy i vhodného laika, a určit rozsah jeho pravomocí, pokud:

a) skončila služba faráře a dosud nebyl zvolen nový,
b) farní shromáždění se vzdá výkonu volebního práva,
c) volba faráře se nemůže konat,
d) farnost v posledních dvou letech nevyužila svého volebního práva,
e) je-li to nezbytné k řádnému spravování farnosti.

(2) Administrátorovi přísluší všechna práva faráře, ale vždy v souladu se stupněm jeho svěcení. Administrátor je ze svého úřadu odpovědný biskupovi a synodní radě a je vázán jejich pokyny, pokud nerozhodnou jinak. Administrátor farnosti je písemně biskupem jmenován a odvoláván za souhlasu synodní rady.

Pomocný duchovní

§ 38

(1) Pomocným duchovním je duchovní pověřený úkoly v duchovní službě, kde vykonává samostatnou duchovní správu farář .

(2) Pomocný duchovní je pověřován ke službě ve farnosti biskupem a je faráři a farní radě příslušné farnosti k dispozici. O odvolání pomocného duchovního rozhoduje biskup.

(3) Status pomocného duchovního přísluší rovněž duchovnímu pověřenému specifickou duchovenskou službou, jehož ustanovení přísluší biskupovi.

Jáhen ve farnosti

§ 39

Jáhen je pověřován a odvoláván biskupem z řad jáhnů ke službě v pastoraci a je faráři a farní radě k dispozici vzhledem k charakteru své služby.

ODDÍL DRUHÝ
DIASPORA

§ 40

Pro starokatolické věřící, žijící mimo obvod farnosti, v níž jsou zapsáni, zajišťuje duchovní službu duchovní nejbližší farnosti, pokud biskup nerozhodne jinak. Pokud se vyskytne v místě mimo obvod farnosti skupina několika starokatolických věřících, mají tito věřící možnost požádat biskupa o prozatímní duchovní správu. Je¬ li to vhodné, je možné v takovém místě zřídit i církevní právnickou osobu, která, nerozhodne-li synodní rada jinak, nese zpravidla název „Starokatolické společenství v...“ Správu tohoto společenství vykonává biskupem jmenovaný administrátor, který má přiměřeně situaci v daném teritoriu personálně vymezeném věřícími v dané diaspoře obdobná práva a povinnosti jako administrátor farnosti, s přihlédnutím k tomu, zda jde o duchovního či laika.

HLAVA VII
DUCHOVENSTVO

§ 41

(1) Duchovním je osoba, která je členem starokatolické církve a která přijala ve starokatolické církvi svátost svěcení pro určitou službu, nebo jíž bylo uznáno přijetí této svátosti v jiné církvi.

(2) Duchovenstvo je shromážděno kolem biskupa. Biskup určuje svátostné úkony duchovních a dohlíží na jejich praxi, a zajišťuje tak s pomocí duchovních svátostný život starokatolické církve.

(3) Duchovní jsou biskupovi odpovědni za svátostné konání v rámci svých svěcení. Za výkon ostatních svěřených pravomocí jsou odpovědni biskupovi nebo synodní radě.

§ 42
Kněží

(1) Knězem ve starokatolické církvi je: 

a) člen starokatolické církve, který obdržel příslušné svěcení,
b) člen starokatolické církve, který byl vysvěcen v jiné církvi a splnil podmínky stanovené zvláštním předpisem synodní rady,
c) kněz členské církve Utrechtské unie starokatolických církví nebo církve, s níž má starokatolická církev plné svátostné společenství, který byl přijat biskupem do smluvního vztahu, či který má souhlas biskupa ke kněžskému působení na území biskupem spravovaném.

(2) Hlavním posláním kněží ve starokatolické církvi je svátostná služba podle jejich svěcení, duchovní správa starokatolíků v místě jejich působení, katecheze, evangelizace a případně i výuka náboženství ve veřejných školách. 

(3) Vysvěcen na kněze může být pouze kandidát kněžství, který splňuje podmínky určené předpisem synodní rady.

§ 43
Jáhni

(1) Jáhnem ve starokatolické církvi je: 

a) člen starokatolické církve, který obdržel jáhenské svěcení,
b) člen starokatolické církve, který byl vysvěcen v jiné církvi a splnil podmínky stanovené zvláštním předpisem synodní rady,
c) jáhen členské církve Utrechtské unie starokatolických církví nebo církve, s níž má starokatolická církev plné svátostné společenství, který byl přijat biskupem do smluvního vztahu, či má souhlas biskupa k jáhenské práci na území biskupem spravovaném.

(2) Hlavním posláním jáhnů je služba potřebným (charita, diakonie), péče o chudé, nemocné a staré, katecheze, evangelizace a případně i výuka náboženství v místě jejich působení. Jáhni jsou k dispozici biskupovi a podle jeho pokynů případně jiným duchovním při zajišťování duchovní správy a liturgického života. Podle svého svěcení se podílejí na svátostném dění církve. 

(3) Vysvěcen na jáhna může být pouze kandidát jáhenství, který splňuje podmínky určené předpisem synodní rady.

HLAVA VIII
PASTORAČNÍ ASISTENTI

§ 44

(1) Po projednání s farářem nebo s ohledem na pastorační situaci v místě může biskup jmenovat některého z laiků pastoračním asistentem.

(2) Pastorační asistent je člen starokatolické církve, pověřený k pomoci duchovním v systematické práci na pastoraci, katechezi, evangelizaci, výuce náboženství či práci s dětmi, nemocnými, starými či sociálně slabými lidmi v konkrétním prostředí duchovní správy a může být pověřen také samostatnými úkoly.

(3) Pastoračním asistentem může být jmenován pouze člen starokatolické církve, který splňuje podmínky určené zvláštním předpisem synodní rady.

HLAVA IX
DISCIPLINÁRNÍ USTANOVENÍ

§ 45

Členům starokatolické církve, kteří řádně neplní své povinnosti a ustanovení daná touto Ústavou, je možné uložit disciplinární trest, který v rozsahu pravomocí stanovených zvláštním předpisem ukládá biskup, synodní rada a synoda.  

HLAVA X
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 46

(1) Tato Ústava Starokatolické církve v České republice byla schválena 46. synodou starokatolické církve, která se konala ve dnech 1.-2. října. 2010 a nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2011. 

(2) Tato Ústava je v souladu s právními předpisy České republiky.

(3) Touto ústavou nejsou dotčena ustanovení dohody mezi biskupem Starokatolické církve v ČR a anglikánským biskupem z Gibraltaru v Evropě ze dne 17. 9. 2000.

§ 47

(1) Novela Ústavy Starokatolické církve v ČR, schválená 50. synodou Starokatolické církve v ČR, nabývá účinnosti 1. 12. 2019, ustanovení § 14 odst. 2, 5 nabývají účinnosti dnem přijetí novely 18.10.2019, který je zároveň i dnem vyhlášení.

(2) Dosavadní filiální obce se stávají farnostmi k 1. 1. 2020, nerozhodne-li synodní rada jinak.