Vstaň a jdi - do Utrechtu!

Mezinárodní biskupská konference v Utrechtu

Víkendovému starokatolickému kongresu v Utrechtu předcházelo mimořádné zasedání Mezinárodní biskupské konference. Cestovali jsme na něj automobilem s naším biskupem Dušanem v neděli přímo z rozhlasové bohoslužbě v naší jablonecké farnosti. Jednání konference bylo mimořádné i tím, že se jej kromě biskupů starokatolických církví účastnili i zástupci Filipínské nezávislé církve, se kterou jsme ve společenství, jakož i indické církve Mar Thoma, se kterou o vytvoření společenství jednáme. Z tohoto důvodu k tradiční němčině přibyla i angličtina, která byla navíc vzhledem k účasti mariavitské delegace doplněna o polštinu.Spolu s češtinou se tedy jednalo ve čtyřech jazycích a hlavním bodem programu byla diskuse o dokumentu Světové rady církví nazvaném "Církev: Na cestě k společné vizi". Jde o dokument, který si předsevzal být dalším krůčkem na cestě k ekumenickému sbližování. Starokatolíci hrají v ekumenickém hnutí významnou roli - obnova církevní jednoty stála na našem programu dříve, než se počátkem 20. století slovo ekumena vůbec objevilo ve slovníku církevních činovníků. Proto dokument přijel představit a diskusi vedl John Gibaut, předseda Výboru pro víru a řád a jeden z hlavních autorů textu. Kromě biskupů se přípravy starokatolické odpovědi na dokument účastnili i teologové z bernské a utrechtské univerzity. Na pořadu bylo i jednání s polskou mariavitskou církví, jelikož společenství
sice bylo formálně vytvořeno, zatím se mu však v mariavitských řadách nedostalo širokého přijetí. Mezinárodní biskupská konference pak byla zakončena ve Francouzském domě, bývalém sídle utrechtského arcibiskupa, kde 24. září 1889 došlo k podpisu Utrechtské deklarace. V jejím úvodu stojí slova Vicence Lerinského: "Držíme se toho, co všude, vždycky a všichni věřili. To je opravdu a skutečně katolické." Tento citát našel své vyjádření i v uměleckém díle, které bylo v prostorách Francouzského domu odhaleno - na skleněné modré desce jsou zobrazeny soustředné kruhy se zlatým nápisem v latinském jazyce. Po zakončení biskupské konference jsme plynule navázali na program starokatolického kongresu.

Květoslav Tomáš Krejčí
místopředseda synodní rady

A samotný kongres...

Utrecht. Město, ve kterém má

počátek Utrechtské unie. Město, kde působí nástupce sv. Willibrorda. Město starokatolické historie... Ale okouzlit Vás mohlo i jinými zajímavostmi. Při jedné procházce v podvečeru si člověk mohl vychutnat lehký romantický nádech sluncem prozářených uliček. Uliček plných cyklistů a kol. Každou chvíli vám za zády zaznělo cink, cink a v tu chvíli kolem vás prosvištělo kolo. Na tomto typickém utrechtském dopravním prostředku jezdil snad každý. Potřebujete nakoupit? Potřebujete rychle do práce? K doktorovi? Do kosmetického salonu? Popadněte své kolo, šlápněte do šlapek a vyražte vstříc svému cíli. Pokud bych měla srovnat Prahu a Utrecht, tak tam, kde je v Praze zaparkována řada aut, tak tam je v Utrechtu zaparkována řada kol, resp. dvě až tři řady kol. Kola, všude samá kola. Tyto lesy kol však působí spíše jako muzeum. V Utrechtu byste nové horské kolo pohledali. Každý tam jezdí na tom nejhorším omláceném bicyklu, který našel na půdě. Důvod? Krade se holt všude a u rozvrzaného a orezlého kola máte větší jistotu, že ho ráno najdete tam, kde jste ho zaparkovali.

Pokud vám za zády necinká nedočkavý cyklista, zní každou hodinu nad střechami domů nádherná zvonkohra. Vzduch je najednou naplněn kovovou melodií a zapadajícím sluncem a zdobné střechy ční proti blankytně modré obloze jako černé obrysy. Tento zvonivý klid nemá odvahu rušit žádný jiný ruch. Žádné troubení aut. Vlastně pořádně ani žádné auta. Ticho, zvony a touha zavřít oči a odevzdat modlitbu Pánu. Čas jako by se zpomalil. Není kam spěchat.

I lodě na kanálu líně plují pod desítky (možná stovkami) mostů. Na úzkých nábřežích je vyskládáno několik stolků a židlí kaváren, u nichž sedí všichni ti, kteří zatoužili na chvilku spočinout. Jediné, co trochu narušovalo tuto plouživou atmosféru byl nabitý program kongresu...

Kongres. Mottem letošního kongresu byl biblický verš "Vstaň a jdi" a právě teto motto celý kongres proplétalo nejen tematicky, ale i plnohodnotným programem. Každý den společná setkání při modlitbě. Jeden den plný workshopů. A také slavnostní bohoslužba s nizozemskou princeznou Beatrix.

První večer jsme mohli při večerní bohoslužbě slova obnovit svůj křest. Jedním z vykonavatelů obřadu byl i utrechtský arcibiskup Joris Vercammen. Během písně z Taizé "Ubi caritas" jsme byli jednotlivě pokropeni svěcenou vodou a byl nám udělán křížek na čelo. Nezapomenutelné. Jen pouhý dotek vody na čele stačil k tomu, aby si člověk uvědomil Kristovu náruč tak neuvěřitelně blízko. Jeden z velmi hlubokých zážitků...

Na kongresu pro nás holandští připravili i dvě divadelní představení. Druhý den kongresu dopoledne jsme mohli shlédnout divadelní představení o tom, jak apoštol Filip pokřtil správce pokladů etiopské královny (Sk 8,26-40). Ovšem toto představením mělo být pouhým předskokanem večerního divadla, resp. audiovizuální show. Hra, která začínala známou již výše zmíněnou větou Vincence z Lerina, dále rozvíjela příběh parafrázující knihu Jób a parodovala právě Utrechtskou unii. Herci se nebáli vydat na poněkud křehčí led svými vtipy. To však nebylo to, co mohlo divákům vyrazit dech. Představení bylo premiérou i derniérou zároveň. Kombinovalo v sobě video, světla, hudbu a zpěv... Samohrající nástroje, křeslo stoupající do výšky, Bůh žena a ďábel pokušitel. Začátek, který začíná více méně nevinným vtipem, závěr, který otevírá otázky, z kterých vás mrazí. "Jak můžeme vyprávět lidem o lásce, když jediné, co znají je pouhá nenávist." - "Kde byl při všech křivdách spáchaných na nevinných Bůh... A kde byla církev?" ... Kde jsme my, když nás ostatní potřebují? A kolikrát ukazujeme prstem na Boha při naší nečinnosti?

Kongresu se dále bude věnovat několik článků v Communiu, ale ještě pár zajímavostí a postřehů:

Zajícové. Všude spousta zajíců. Na jednom semaforu dokonce místo klasického panáčka byl zajíček. Pat a Mat - kutilové, které by člověk řekl, že znají maximálně tak slovanští sousedi, se v jedné z výloh utrechtského obchůdku s komiksy a filmovou tématikou tyčili v hned v několika velikostech. Tam, kde byste u nás našli stánky se zeleninou, ovocem a zeleninou, tam v Utrechtu najdete sazenice tulipánů. Zelené, modré, červené, dvojbarevné, s hladkými okvětními lístky, se zubatými okvětními lístky... Tolik druhů, tolik dalších květin... Ovšem jen jeden coffeshop, který byl k nalezení...

Čtyři dny. Čtyři dny plné zážitků, nových zjištění, kontemplace a kulturního vyžití. Čtyři dny starokatolického kongresu. Čtyři dny oslav 125. výročí Utrechtské unie. Tak vstaňme a jděme...

Monika Mádlová
farnost Praha

Fotky od jiných zahraničních účastníků kongresu si můžete prohlídnout v tomto odkazu.

Naše fotografie jsou zde:

Zobrazit fotogalerii